Stina Nilssonová

V běhu na lyžích byla hlavně specialistka na sprinterské tratě. Na Evropském olympijském festivalu mládeže v roce 2011 v Liberci vyhrála individuální závod ve sprintu. Na mistrovství světa juniorů v klasickém lyžování vyhrála sprint v letech 2012 i 2013, v roce 2013 přidala i zlatou medaili ze štafetového závodu. Na olympiádě 2014 v Soči získala spolu s Idou Ingemarsdotterovou bronz ve sprintu dvojic klasickou technikou. Na domácím mistrovství světa v klasickém lyžování 2015 ve Falunu získala tři stříbrné medaile: ve sprintu jednotlivkyň, v týmovém sprintu a ve štafetě 4×5 km. Ve své kariéře také vyhrála devět závodů Světového poháru a čtyři etapy Tour de Ski, v celkovém hodnocení Světového poháru byla v sezóně 2015/16 třetí ve sprintu a jedenáctá celkově. Na Tour de Ski obsadila celkově 24. místo v roce 2016 a 3. místo v roce 2017.

V březnu 2020 oznámila po nevydařené sezóně způsobené zraněním, že chce s během skončit a přejít k biatlonu.[1]

První mezinárodní závod absolvovala 14. ledna 2021 v IBU Cupu v německém Arberu, kde ve sprintu skončila na 99. místě, s pěti chybami na střelnici a téměř čtyřminutovou ztrátou na vítězku.[2] Premiérově zavítala na biatlonové Mistrovství Evropy, kde zaznamenala 42. místo ve sprintu a v následném stíhacím závodě posun na 38. příčku. Nejlepšího výsledku v ročníku dosáhla jako členka ženské štafety v Breznu‑Osrblie, kde obsadila druhé místo.

V nejvyšším biatlonovém okruhu závodu – světovém poháru debutovala v březnu 2021 v domácím Östersundu. S jednou střeleckou chybou se umístila na 28. místě. V Kontiolahti 5. března 2022 získala svou první medaili ve světovém poháru, kdy skončila na třetím místě, pět vteřin za vítěznou Denise Herrmannovou.