Stejnopohlavní manželství v Argentině

V první dekádě 21. století bylo registrované partnerství legalizováno ve čtyřech argentinských jurisdikcích: Autonomní město Buenos Aires (2002),[3], Provincii Río Negro (2003),[4] městě Vila Carlos Paz (2007) [5] a městě Río Cuarto (2009).[6] Registrované partnerství poskytovalo homosexuálním párům pouze limitovaná práva a povinnosti ve srovnání s manželstvím. Vstoupit do něj mohly například pouze páry žijící ve společné domácnosti po určitou časovou dobu, zpravidla se jednalo o jeden až dva roky.

Registrované partnerství pak bylo legalizováno na celostátní úrovni od 1. srpna 2015, kdy vstoupil v účinnost nový Código Civil y Commercial, který nahradil předchozí argentinský občanský zákoník.[7] Po přijetí parlamentem v říjnu 2014 a následném podpisu argentinské prezidentky 7. října 2014 nemá registrované partnerství stejný právní status jako manželství. Nicméně je chápáno jako variantní instituce určená k zakládání rodiny, z čehož mu vyplývají také určité benefity.[8][9]

19. srpna 2008 oznámila vláda Cristiny Fernandézové-Kirchnerové, že by páry žijící ve společné domácnosti minimálně pět let měly mít právo na pozůstalostní důchody po zemřelých partnerech. Jednalo se tehdy o první vstřícné vládní gesto vůči homosexuálním párům, neboť zákon o neregistrovaném soužití měl platit v celé Argentině.[10] Čtyři argentinské odbory pak následně začaly tlačit na rozšíření zdravotních benefitů Národního bezpečnostního systému i na stejnopohlavní partnery zaměstnanců, na něž se tento systém vztahuje (systém spolupracuje i s odbory v oblasti zdravotnictví). Benefity jsou přístupné pedagogům, pracovníkům bank a pojišťoven, vládním představitelům a zaměstnancům v oblasti letecké dopravy. V prosince 2005 rozhodl soudce, že věznice na území provincie Córdoba jsou povinné umožňovat stejnopohlavním partnerům osob ve výkonu trestu odnětí svobody manželské návštěvy. Stejně tak je z rozhodnutí córdobského soudu protiprávní jakkoli penalizovat homosexuální vztahy mezi vězni.[11][12]

Právní aspekty stejnopohlavního soužití v Jižní Americe

     Manželství

     Státy vázané rozhodnutím IACHR

     Registrované partnerství

     Neregistrováno

     Stejnopohlavní manželství zakázáno

     Homosexuální pohlavní styk je nezákonný

Manifest na podporu stejnopohlavního manželství, Buenos Aires

Dva týdny před volbami v roce 2009 vyjádřil argentinský ministr spravedlnosti Aníbal Fernández podporu legalizaci stejnopohlavního manželství na půdě Kongresu. Svá prohlášení opíral o boj s diskriminací a většinovou podporu u argentinské veřejnosti. Fernández taktéž připomněl, že bývalý prezident Argentiny Néstor Kirchner a manžel tehdejší argentinské prezidentky Cristiny Fernándezové-Kirchnerové, ve své funkci podporoval společenskou diskuzi na téma stejnopohlavního manželství. Fernándezová-Kirchnerová tehdy k této problematice nezaujímala jasný postoj. Fernández řekl, že sám osobně sepíše návrh příslušného zákona, a že se jeho resort jako jediný bude zabývat všemi jeho aspekty.[13] Žádný návrh nebyl tou dobou prezentován.

Na konci roku 2009 se Kongres zabýval dvěma návrhy zákonů - jeden z dílny Silvia Augsburgerové (Socialistická strana) a druhý z dílny Vilmy Ibarrové (Nuevo Encuentrové) - měnícími článek 172 občanského zákoníku. 27. října 2009 se návrhy zákona o stejnopohlavním manželství vedly diskuze na půdě Výboru Sněmovny poslanců pro rodinu, ženy, děti a mládež.[14][15][16][17] Ibarrová řekla, že by stejnopohlavní sňatky mohly být v Argentině legální ještě v roce 2009.[18] Debaty o návrzích pokračovaly 5. a 9. listopadu, a pak byly odloženy na březen 2010.[19][20][21] Podle tehdejších průzkumů veřejného mínění souhlasilo s legalizací stejnopohlavního manželství 70 % Argentinců.[22]

15. dubna 2010 doporučil Výbor Sněmovny poslanců pro rodinu, ženy, děti a mládež přijetí zákona o stejnopohlavním manželství.[23][24] 5. května 2010 přijala Sněmovna poslanců návrh zákona o stejnopohlavním manželství poměrem hlasů 125:109.[25][26][27] 6. července doporučil Senátní výbor pro právní záležitosti zamítnutí návrhu.[28] K hlasování došlo 14. července.[29] Po dlouhé rozpravě, která trvala až do následujícího dne 15. července, byl návrh zákona o stejnopohlavním manželství přijat Senátem v poměru hlasů 33:27.[30][31][32] 21. července byl návrh podepsán argentinskou prezidentkou Cristinou Fernándezovou-Kirchnerovou.[33][34][35] 22. července byl nový zákon publikován v promulgační listině. Účinným se stal ten samý den.[36][37] Možností uzavřít sňatek získaly homosexuální páry žijící v Argentině stejná práva a povinnosti, jako mají heterosexuální manželé, včetně možnosti adopce dětí.[38] První manželství byla uzavřená 30. července 2010.[39][40]

27. července 2012 se gay pár Alejandro Grinblat a Carlos Dermgerd z Buenos Aires stali prvními muži v Latinské Americe, který měl společná rodičovská práva k nově narozenému dítěti.[41] Jejich syn Tobias, který se stal prvním argentinským dítětem s dvěma otci v rodném listě, je biologickým dítětem jednoho z nich. Počat byl prostřednictvím surogátního mateřství.[42]

Soudní rozhodnutí

Argentinská prezidentka Cristina Fernándezová Kirchnerová podepisuje zákon, který umožňuje homosexuálním párům uzavírat manželství.

12. listopadu 2009 rozhodl soud v Buenos Aires, že manželství dvou mužů Alexe Freyere a José María Belly je v souladu s články 172 a 188 argentinského občanského zákoníku neústavní.[43][44] Starosta Buenos Aires Mauricio Macri řekl, že se proti soudnímu rozhodnutí neodvolá.[45][46] I tak si ale kauzu převzal argentinský nejvyšší soud.[47] V prosinci 2009 nařídila guvernérka Tierra del Fuega Fabiana Ríosová tamnímu matričnímu úřadu gay pár oddat a registrovat jeho sňatek. 28. prosince byli oba muži oficiálně sezdáni v Ushuaie, hlavním městě argentinské provincie Tierra del Fuego. Jednalo se o první homosexuální pár v Latinské Americe, který uzavřel manželství.[48] 14. dubna 2010 bylo manželství prohlášeno za neplatné.[49][50] Jelikož nebylo soudní rozhodnutí řádně doručeno oběma stranám, zůstalo gay manželství de facto legálním.[51] Oba muži oznámili, že jsou připraveni se v případě potřeby odvolat.[52][53] Pár byl nakonec v roce 2015 rozveden. Argentinský novinář Bruno Bimbi k nim poznamenal, že ačkoliv byli oba muži homosexuální orientace, neexistoval mezi nimi žádný intimní vztah. Jediné, oč usilovali, byl boj za práva LGBT. Jejich manželství bylo tudíž bylo účelové.[54]

10. března 2010 rozhodl soudce v Buenos Aires o neplatnosti dalšího homosexuálního manželství, tentokrát mezi Damiánem Barnathem a Jorgem Estebanem Salazerem Capónem.[55] 16. dubna bylo zrušeno v pořadí již třetí stejnopohlavní manželství. Soudce ve svém rozsudku zneplatňujícím sňatek dvou žen poznamenal, že matriční úřady v Buenos Aires rozeznávají pouze manželství mezi mužem a ženou.[56][57] Správní soudkyně Elena Liberatori později toto rozhodnutí zrušila a rozhodla, aby lesbické manželství bylo opětovně deklarováno jako platné. Příslušné matrice rovněž nařídila, aby soudu doručila zneplatněnou manželskou licenci.[58]

Po prvním legalizovaném stejnopohlavním manželství v prosinci 2009 se sedm dalších homosexuálních párů dožadovalo práva na uzavření manželství, a to před přijetím celostátního zákona, který legalizoval v Argentině homosexuální sňatky.[59] The Supreme Court was hearing several cases concerning the right of same-sex couples to marry.[60] 2. července 2010 některá média informovala, že Nejvyšší soud Argentiny rozhodl v případě Maríe Rachidové a Claudie Castrové, že články 172 a 188 argentinského občanského zákoníku jsou neústavní.[61][62]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Same-sex marriage in Argentina na anglické Wikipedii.

• LGBT práva v Argentině
• Práva párů stejného pohlaví v amerických zemích

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stejnopohlavní manželství v Argentině na Wikimedia Commons