Stecherův mlýn

Teplotní rekord ČR byl v roce 1929 naměřen ve Stecherově mlýně

V letech 1921 až 1945 působila ve Stecherově mlýně meteorologická stanice, která byla součástí sítě Československého státního ústavu meteorologického. Přesunul ji sem středoškolský profesor Jaroslav Maňák (1881-1965), který od roku 1911 vyučoval matematiku a fyziku na České státní vyšší reálce (do roku 1918 C. k. české škola reálná) v Haasově ulici (dnešní ulice Fráni Šrámka). Jaroslav Maňák převzal vedení meteorologické stanice v Českých Budějovicích po Franzovi Weydem (1839-1924), profesorovi německé reálky, který od roku 1880 prováděl meteorologická pozorování a měření ve svém vlastním domě v Gymnasiální ulici (dnešní Skuherského ulice), postupně se jeho stanice stala natolik kvalitní, že byla roku 1886 zařazena do sítě vídeňského c. k. Ústředního ústavu pro meteorologii a zemský magnetismus.[5] V roce 1919 Franz Weyde svou činnost pro Státní meteorologický ústav v Praze ukončil a českobudějovická meteorologická stanice byla téhož roku umístěna do České státní vyšší reálky v Haasově ulici, kde jí začal obsluhovat právě profesor Maňák. A jelikož se v této činnosti osvědčil, nabídl mu Státní ústav meteorologický, aby k 1. lednu 1920 převzal řízení meteorologické stanice oficiálně. K 1. červenci 1921 přemístil Jaroslav Maňák stanici na Stecherův mlýn, protože podle něj byla obsluha stanice a její kontrola v budově školy obtížná.[6] Stanice byla umístěna na tehdejší květinové zahrádce, dnes je tam trávník, 28 m od budovy mlýna a 5 m od náhonu. Jaroslav Maňák měl ve Stecherově mlýně letní byt[4], jelikož jeho manželka Marie byla dcerou Antonína Františka a Josefy Stecherových. V době nepřítomnosti profesora Maňáka zajišťovali záznamy pozorování Vojtěch Pokorný, August Půlpytel a František Sedláček, kteří patřili k personálu mlýna a byli od pana profesora vyškoleni. O záznamy pozorování se starali také Maňákovi synové Jaroslav a Jiří.[7] Maňák dovybavil meteorologickou stanici na takovou úroveň (mj. barograf, termograf, hygrograf, ombrograf, heliograf a staniční tlakoměr), že byla evidována jako stanice I. řádu.[8] Počítal s tím, že tato stanice bude moci sloužit také jako tzv. letecká hlídka, která poskytuje informace o počasí pilotům letícím nad územím jižních Čech. To se naplnilo v roce 1927, kdy byla stanice Stecherův mlýn zapojena do letecké služby, v roce 1938 tuto funkci převzala nově zřízená meteorologická stanice na letišti v Plané[9] Chod stanice se podařilo zajistit i během druhé světové války, ačkoliv Jaroslava Maňáka zatklo v září 1939 gestapo a do konce války zůstal internován. Poté se o stanici do svého zatčení v roce 1942 starala jeho manželka Marie Maňáková a tu nahradil až do návratu Maňákových v dubnu 1945 Rudolf Jelínek, ředitel škol ve výslužbě. V prosinci 1945 přestěhoval Jaroslav Maňák meteorologickou stanici na městskou vodárnu v Mánesově ulici[4], neboť Stecherův mlýn musel kvůli majetkovým sporům opustit.

Dne 11. února 1929 byla ve Stecherově mlýně naměřena nejnižší teplota v historii na území České republiky i celého Československa: –42,2 °C. Podle zprávy Jaroslava Maňáka teplotu naměřili pozorovatelé František Sedláček a August Půlpytel v 8 hodin ráno. Ověřit platnost naměřených hodnot v Litvínovicích byl vyslán 12. března 1929 dr. Václav Hlaváč, tehdejší úředník Státního ústavu meteorologického a inspektor staniční sítě. Zjistil, že na několika místech Českých Budějovic (šroubárna, výtopny na nádraží, rolnická škola, městská jatka) byla pozorována teplota -40 °C. Oproti těmto místům má Stecherův mlýn inverzní polohu s odlišnými mikroklimatickými poměry, neboť se nachází v kotlince v pánvi 391 m n. m.[10] U tak nízkých teplot vzduchu, dosahovaných k ránu za jasných a bezvětrných nocí ve velmi suchém vzduchu arktického původu nad sněhovou pokrývkou hrají značnou roli právě mikroklimatické zvláštnosti jednotlivých lokalit. Z porovnání oficiálních meteorologických stanic na území ČR vyplývá, že 11. února 1929 více než 80% stanic zaznamenalo teplotu nižší než -30 °C. K litvínovickému rekordu se nejvíce přiblížila teplota v Jablunkově (okres Frýdek-Místek) -41,5 °C a v Krásnu nad Bečvou (okres Vsetín) -40,0 °C.[11] Obdobné mrazy byly zaznamenány ve stejný den i v jižním Polsku a na severním Slovensku (rekordní teplota na Slovensku byla naměřena na stanici Vígľaš – Pstruša -41,0 °C).[10] Zima 1928/1929 byla mimořádně chladná – podle měření v Klementinu se tříměsíční zimní období 1928/29 (prosinec až únor) dostalo na třetí místo v pořadí za ještě studenější případy na přelomu let 1829/30 a 1798/99, samotný únor 1929 se stal s průměrnou teplotou -11,0 °C nejstudenějším měsícem století.[11] Tato mimořádně studená zima následovala po sérii teplých zim a ani zimy bezprostředně následující se jí vůbec nepřiblížily.[10] V únoru 1929 se navíc udržovala extrémně vysoká sněhová pokrývka – v centru Prahy leželo skoro deset týdnů kolem 30 cm sněhu, v Klementinu naměřili největší výšku 45 cm 26. února 1929, což je od té doby rovněž rekord. Tento průběh zimy měl i značné důsledky – půda místy promrzla až do hloubky jednoho metru, v roce 1929 odumřelo asi 50 % všech ovocných stromů, rovněž tak přezimující polní kultury byly značně zdecimovány, ze sypkého sněhu se tvořily snadno vysoké závěje, což způsobovalo opakované dopravní kalamity.[11]