Zima 1929 v Evropě

Zima v letech 1928/1929 byla v Evropě nejstudenější zimou 20. století, kdy nad kontinent pronikl mrazivý vzduch ze Sibiře.[1] Po vcelku mírném prosinci 1928 nastalo po Novém roce extrémní ochlazení, které vydrželo až do konce března: 62 dní po sobě nevystoupila teplota nad bod mrazu. Ve Stecherově mlýně u Litvínovic byla 11. února naměřena dosud nejnižší oficiálně potvrzená teplota na území České republiky: −42,2 °C.[2] V roce 1929 zamrzlo Baltské moře i kanály v Benátkách.[3] Zima způsobila mnoho požárů způsobených intenzivním topením i zamrznutím vody v hasičských stříkačkách,[4] zničena byla většina ovocných stromů, významně také poklesly stavy divoké zvěře. Dalším problémem byly velké přívaly sněhu (v centru Prahy 120 cm,[5] na horách přes čtyři metry), pod jeho vahou se prolomila mj. 25. února střecha Maroldova panoramatu.[6] Byl velký nedostatek uhlí, železniční doprava byla paralyzována,[7] takže byla ve druhé polovině měsíce února zrušena školní výuka.[8]

Zima 1928/1929 byla mimořádně chladná – podle měření v Klementinu se tříměsíční zimní období 1928/29 (prosinec až únor) dostalo na třetí místo v pořadí za ještě studenější případy na přelomu let 1829/30 a 1798/99, samotný únor 1929 se stal s průměrnou teplotou −11,0 °C nejstudenějším měsícem století.[9] Tato mimořádně studená zima následovala po sérii teplých zim a ani zimy bezprostředně následující se jí vůbec nepřiblížily.[10] V únoru 1929 se navíc udržovala extrémně vysoká sněhová pokrývka – v centru Prahy leželo skoro deset týdnů kolem 30 cm sněhu, v Klementinu naměřili největší výšku 45 cm 26. února 1929, což je od té doby rovněž rekord. Tento průběh zimy měl i značné důsledky – půda místy promrzla až do hloubky jednoho metru, v roce 1929 odumřelo asi 50 % všech ovocných stromů, rovněž tak přezimující polní kultury byly značně zdecimovány, ze sypkého sněhu se tvořily snadno vysoké závěje, což způsobovalo opakované dopravní kalamity.[9]