Stará Mikulášská škola (Lipsko)

Počátky Staré Mikulášské školy sahají až na sklonek 14. století. Dne 11. března 1395 byli radní města Lipska dekretem papeže Bonifáce IX. oprávněni k tomu, aby si u kostela sv. Mikuláše nebo v jeho okolí zřídili městskou školu. Zpočátku však existovala jen jedna soukromá Schola Nikolaitana, která byla poprvé zmíněna roku 1490. Její název se záhy vžil a s ním i označení zde studujících coby „Mikulášovců“ (Nikolaitaner). Vzhledem k tomu, že v roce 1409 byla založena Lipská univerzita, městská rada přijala rozhodnutí o její stavbě až 14. března 1498. Dne 26. září 1510 bylo rozhodnutí o stavbě školy obnoveno, takže bylo možné zakoupit zchátralý dům na hřbitově sv. Mikuláše č. 2 spolu s vedle stojícím úřadem kostelníka.[1] Dne 6. prosince 1512, v den svatého Mikuláše, byla slavnostně otevřena první sekulární škola v Lipsku. I po rekonstrukci a přístavbě v roce 1530, která byla nezbytná kvůli rostoucímu počtu žáků, byly chlapcům od 17. do 19. století k dispozici pouze čtyři učebny. Tyto učebny byly zřízeny v přízemí a třetím patře, zatímco kostelník a jeho rodina obývali celé první patro. Když bylo v Lipsku roku 1539 zavedeno evangelické učení, došlo k reformaci i v Mikulášské škole.

Potom co roku 1551 škola vyhořela, byla v roce 1568 postavena nová stavba z více než 80 000 cihel. Stavební práce tehdy vedl radní stavitel Hans Hacker, jenž vystavěl budovu bez štítu. Profily oken, např. konzolová římsa vyčnívající z oken, jsou na svou dobu neobvyklé.[2] V letech 1596/1597 pak byla budova přestavěna v renesančním slohu. V roce 1611 byla tato instituce šestiletou latinskou školou, což platilo až do roku 1716, kdy bylo do školního řádu zahrnuto vyučování v němčině. Během tohoto období byl žákem školy Gottfried Wilhelm Leibniz, jenž zde studoval v letech 1655–1661. Jeho učitelem byl magistr Johann Hornschuch. Svou školní docházku započal Leibniz v sedmi letech, načež absolvoval obvyklé trivium, jehož součástí byla latinská gramatika, rétorika, logika a řečtina. Chlapci ani jejich učitelé nesměli od prvního dne mluvit jiným jazykem než klasickou latinou či řečtinou. Poslední čtyři roky následovalo po několik hodin týdně quadrivium zahrnující základy aritmetiky a geometrie s určitým zastoupením astronomie a fyziky. Nejabstraktnější trivium, logika, bylo uloženo až na poslední rok studia. V žádném případě tedy nešlo o nějaké praktické vzdělání, které by tito absolventi mohli použít jako řemeslníci nebo živnostníci. Jedinou přestávkou v této výuce bylo učení luteránského katechismu a čtení evangelia. Německý jazyk, kterým všechny děti mluvily doma, nehrál ve škole žádnou roli. Leibnizovy pozdější argumenty ve prospěch užívání němčiny v právu a veřejném životě byly přímou reakcí na jeho vzdělání.[3]

Školní aula a stejně tak karcer, které se do té doby v Mikulášské škole nenacházely, byly k dispozici až poté, co byla v letech 1824–1827 připojena horní patra sousední nárožní budovy. V letech 1828–1830 studoval v této škole budoucí hudební skladatel Richard Wagner. Když se dostavil k přijímací zkoušce, učitelský sbor rozhodl, že ač v Drážďanech navštěvoval sekundu, patří již do vyšší tercie. Ve svých pamětech zaznamenal skladatel tuto vzpomínku: „Rozmrzelost, jaká se mne zmocnila, když jsem musel odložit Homéra, z nějž už jsem přeložil dvanáct zpěvů, a vrátit se k lehčím řeckým prózám, byla nepopsatelná a hluboce se mi zapsala do duše. To také způsobilo, že jsem se nesblížil ani s jedním z učitelů této školy.“[4] Později tu Wagner absolvoval i hodiny hudební výchovy, ale protože ho suché příklady z harmonie nudily, pokračoval v soukromém skicování fantazií, sonát a předeher.[5] Tyto hodiny probíhaly ve druhém poschodí budovy v aule, jež byla zařízena v pozdně klasicistním iluzionistickém stylu. Tato pravděpodobně nejkrásnější místnost v domě byla v roce 1994 citlivě rekonstruována a dnes nabízí místo pro 100 osob na nejrůznějších akcích.

Až do 19. století byla budova využívána pro školní účely. Poté, co se Mikulášská škola 15. dubna 1872 přestěhovala do nové budovy v Königstraße 30 (dnes Goldschmidtstraße), byla využívána k rozličným účelům. Například v letech 1886–1889 tu prozatím sídlila Královská stavební škola, od roku 1897 první ambulance Spolku samaritánů, v období 1907–1910 tu byla hlavní strážnice městské posádky, dále skladiště, obchodní kanceláře pro lipský veletrh, policejní strážnice nebo v letech 1890–1896 „Společná místní nemocenská pokladna pro Lipsko a okolí“. V období NDR se budova roku 1953 stala správním majetkem Lipské univerzity. Poté, co ji v 70. letech využívala Vysoká škola obchodní, Mikulášská škola chátrala, takže ji stavební inspektorát musel v roce 1976 zavřít.

Bezprostředně po svém založení zahájila nadace Kulturstiftung Leipzig kampaň za záchranu Staré Mikulášské školy. Již v říjnu 1990 se tehdejší městská rada rozhodla převést budovu na tuto nadaci. Díky daru města Frankfurtu na Mohanem ve výši 10 milionů DM a příspěvkům ze saských památkových fondů proběhla v letech 1991–1994 pečlivá rekonstrukce památky, takže ji nadace mohla začít využívat ke kulturním účelům. Tato rekonstrukce získala první cenu za architekturu od Saské komory architektů v kategorii „Přestavba a doplnění historických staveb“. V samém centru Lipska tak vznikl nový kulturně-historický výletní cíl a „Hostinec Stará Mikulášská škola“ (Gasthaus Alte Nikolaischule) s původní místností školního auditoria se zase stal známou lipskou restaurací. V budově sídlí také nadace Kulturstiftung Leipzig a od roku 1994 rovněž Muzeum antiky Lipské univerzity (Antikenmuseum der Universität Leipzig). V roce 1996 tu Vysoká škola techniky, ekonomie a kultury (HTWK) založila Muzeum automatiky (Automatikmuseum) s úzkou vazbou na dílo G. W. Leibnize, v němž byly vystaveny exponáty ze sbírky Vysoké školy technické v Lipsku. Muzeum se ovšem poté přestěhovalo do budovy „GaraGe“ v Karl-Heine-Strasse 97 v městské části Plagwitz. V jeho původních místnostech pak vzniklo Muzeum Richarda Wagnera (Richard-Wagner-Museum), které bylo otevřeno v roce 2013 u příležitosti jeho 200. narozenin a které je věnováno dětství a mládí tohoto hudebního génia narozeného v Lipsku.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alte Nikolaischule (Leipzig) na německé Wikipedii.

• BISCHOFF, Ernst. Das Lehrerkollegium des Nicolaigymnasiums in Leipzig 1816 - 1896/97 : biographisch-bibliographische Beiträge zur Schulgeschichte. Leipzig: Komissionsverlag der Dürrschen Buchhandlung, 1897. 76 s. Dostupné online. (německy)
• Die Geschichte der Nikolaischule zu Leipzig im 20. Jahrhundert : Daten und Erinnerungen. Příprava vydání Hans Burkhardt. 1. vyd. Beucha: Sax-Verlag, 2001. 87 s. ISBN 978-3-934544-11-6. (německy)
• HOCQUÉL-SCHNEIDER, Sabine. Alte Nikolaischule Leipzig. Leipzig: Ed. Leipzig, 1994. 112 s. Dostupné online. ISBN 978-3-361-00420-7. (německy)
• Jahresbericht des Nikolaigymnasiums in Leipzig : als Einladungsschrift zur feierlichen Entlassung der Abiturienten ... sowie zu den öffentlichen Klassenprüfungen ... Leipzig: Nikolaigymnasium, 1886/87(1887)–1902/03(1903). Dostupné online. (německy)
• Jahresbericht der Nikolaischule zu Leipzig. Leipzig: Nicolaischule, 1903/04(1904)–1915/16(1916). Dostupné online. (německy)
• Programm des Nicolaigymnasiums in Leipzig : womit zu dem Valedictionsactus am ... und zu den öffentlichen Prüfungen am ... im Namen des Lehrercollegiums ergebenst einladet .... Leipzig: Nikolaigymnasium, 1866/67(1867)–1885/86(1886). Dostupné online. (německy)
• VOIGT, Hans. Die Abiturienten der Nikolaischule zu Leipzig 1830 - 1911 : zur Feier des 400jährigen Bestehens der Schule. Leipzig: Komissionsverlag der J. C. Hinrichsʼschen Buchhandlung, 1912. 109 s. Dostupné online. (německy)
• VOIGT, Hans. Zur Geschichte der Nicolaischule im achtzehnten Jahrhundert. Leipzig: Otto Dürr, 1893. 34 s. Dostupné online. (německy)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stará Mikulášská škola na Wikimedia Commons
• (německy) Oficiální stránky