Stanislav Tesař

Dnešní budova Českého muzea hudby (Malá Strana, Praha 1), jehož ředitelem byl Stanislav Tesař v letech 1990–1996

Hudební vzdělání získal nejprve na Státní konzervatoři v Brně, kde v letech 1963–69 studoval obor kontrabas.

V letech 1974–1978 pracoval v Kabinetu hudební lexikografie Filosofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, byl také vedoucím sekretariátu České hudební společnosti.

V letech 1990–1996 působil jako ředitel Českého muzea hudby v Praze. Jeho působení bylo významné z hlediska organizace hudební kultury a muzikologického bádání. V muzeu se zasloužil např. o zahájení digitalizace materiálů a historických pramenů. Zároveň přispěl k řešení dislokační problematiky v první polovině 90. let.[1]

Současně působil na poloviční úvazek v roce 1990 jako vědecký pracovník v Ústav teorie a dějin umění ČSAV a v roce 1994 jako člen redakční rady časopisu Hudební rozhledy, od roku 1998 byl členem výboru Mezinárodního hudebněvědného kolokvia Brno.

Významně se podílí na organizaci různých mezinárodních hudebních aktivit. Je také autorem mnoha hudebněvědných publikací v českém a německém jazyce, zejména v oboru staré hudby a notace.

Od roku 1996 rovněž působí jako zástupce vedoucího katedry muzikologie Filosofické fakulty University Palackého v Olomouci. Od roku 1996 do současné doby pracuje jako odborný asistent a v letech 1998–1999 jako vedoucí Ústavu hudební vědy na Filosofické fakultě Masarykovy university. Zde také vyučuje teorii hudebního zápisu, stará notace.