Stanislav Levý

V československé lize odehrál 202 utkání a dal 17 branek. Takřka celou kariéru strávil v Bohemians Praha (1979–1988), kde získal roku 1983 historicky první mistrovský titul v dějinách klubu a probojoval se do semifinále Poháru UEFA. Ke konci kariéry hrál v nižších německých soutěžích (Blau-Weiß 90 Berlin, Tennis Borussia Berlin). 30× startoval v evropských pohárech (1 gól).

Za československou reprezentaci odehrál v letech 1983–1988 25 utkání bez vstřeleného gólu.[1] Jednou startoval i v olympijském výběru a dal zde 1 gól.

Po skončení hráčské kariéry se stal trenérem, vedl Viktorii Žižkov, 1. FC Slovácko, Viktorii Plzeň či Tescomu Zlín.[2] Trénoval i německé týmy Tennis Borussia Berlin, Hannover 96 a 1. FC Saarbrücken.[2] V sezoně 2011/12 vedl albánský klub KF Skënderbeu Korçë, s nímž získal ligový titul a dostal se do finále národního poháru.[2]

Od sezóny 2012/13 působil v polské nejvyšší soutěži Ekstraklasa, kde vedl klub z Vratislavi Śląsk Wrocław, obhájce polského titulu ze sezony 2011/12.[3][2] Ve své první sezóně 2012/13 obsadil s klubem 3. místo (zisk 47 bodů)[4] a propracoval se do finále polského fotbalového poháru, kde byla ve dvojzápase úspěšnější Legia Warszawa.[5] V Evropské lize 2013/14 dovedl Śląsk k postupu ve 2. předkole přes černohorský tým FK Rudar Pljevlja a ve 3. předkole přes belgický celek Club Brugge KV (Śląsk postoupil po výsledcích 1:0 doma a 3:3 venku do 4. předkola proti španělskému týmu Sevilla FC).[6] Polský celek pod jeho vedením předváděl ofenzivní fotbal. V Seville Śląsk vedl 1:0, ale po vyloučení hráče Dudy nakonec v oslabení podlehl 1:4.[7] V domácí odvetě podlehl Śląsk soupeři 0:5 a byl vyřazen. 24. února 2014 byl Stanislav Levý z funkce uvolněn po porážce 2:3 s Ruchem Chorzów.[8] Od června 2015 působil v albánském týmu KS Flamurtari Vlora, kvůli neplnění závazků ze strany klubu zde v říjnu téhož roku skončil.[9]
Před startem sezóny 2016/17 ePojisteni.cz ligy se vrátil do ČR a nahradil Svatopluka Habance v 1. FC Slovácko.[9] 14. září 2017 přenechal trenérský post Michalu Kordulovi a stal se sportovním ředitelem Slovácka.[10]