Stanislav Broj

V meziválečném období byl členem agrární strany, po roce 1945 přešel k lidovcům. V parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za ČSL. V parlamentu formálně zasedal do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[2]

Jako poslanec Národního shromáždění patřil k nejvýraznějším odpůrcům komunistů a vedl dlouhý a těžký boj proti komunistické zemědělské reformě. V roce 1946 působil jako zemědělský referent na Okresním národním výboru v Rokycanech. Stal se rovněž okresním předsedou lidové strany. V březnu 1946 podal trestní oznámení na vyšetřovatele Vladimíra Novotného ze Zbirohu, který byl podporován komunisty a měl překračovat své pravomoce. Kauza se řešila i v parlamentu. Během únorového převratu v roce 1948 patřil Broj ke skupině politiků lidové strany, kteří nesouhlasili s ústupky komunistům. Po únorovém převratu byl už v červnu 1948 zatčen a ve dvou vykonstruovaných procesech odsouzen nejprve k pěti letům těžkého žaláře a posléze v roce 1950 k trestu smrti (za údajnou přípravu vzpoury a útěku). Byl popraven v pankrácké věznici.[3]

Jeho poslední slova před popravou byla: „Prosím Boha, aby vám tuto vraždu odpustil! Umírám proto, že jsem chtěl mít svobodné zemědělce ve svobodné zemi. Oni jimi také budou!“ (odmlka) „Moje děti, odkazuju vás ochraně Boží a Panny Marie, ženu také! Nechť žije svobodné Československo!“[4]

Po popravě bylo Brojovo tělo tajně pohřbeno do šachty č. 17 hromadného hrobu na Ďáblickém hřbitově.[5] Na Čestném pohřebišti na Ďáblickém hřbitově se dnes nachází symbolický Brojův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich přesné místo pohřbení.[6]

V roce 1992 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Roku 2010 získal čestné občanství města Rokycany.[7]