Středodněperská vodní elektrárna

Kamjanske je předměstím sídla Dnipro, dříve Jekarinoslav, kde byly vybudovány největší metalurgické závody Ruského impéria. Do tohoto místa vedlo přenosové vedení legendární elektrárny Dněproges a v místě končí vzedmutí Dněperské přehradní nádrže. Místo tak splňuje všechny předpoklady pro vybudování energetického vodního díla z hlediska řízení vodního toku, zajištění pracovních sil i odběru vyrobené energie na místě.

Stavba vodního díla začala na jaře 1957, 23. listopadu 1964 byla zprovozněna poslední osmá jednotka a celkový instalovaný výkon dosáhl hodnoty 352 MW.  

Z architektonického hlediska je Středodněperská elektrárna zmenšenou kopii Kremenčucké elektrárny. Plavbu umožňuje jednokomorový systém na pravém břehu, mezi sypanými hrázemi o celkové délce 7 045 m je při pravém břehu umístěna budova elektrárny s funkcí hráze o délce 228 m, navazující na betonovou hráz o délce 191,5 m s deseti přelivy o šířce 16 m s plochými posuvnými uzávěry[1].

Elektrárna zpracovává vodní tok regulovaný činností Kremenčucké elektrárny a akumulační schopností vlastní přehradní nádrže. Zpracovává tak ještě plošší povodňové vlny a hltnost elektrárny je tak nižší (4 400 oproti 5 700 m³/s)[2]. Nižší je tak i celková propustnost vodního díla (22 200 oproti 24 860 m³/s). Ve strojovně pracuje na spádu 12,6 m osm vertikálních Kaplanových turbín o průměru 9,3 m. Celkový instalovaný výkon k roku 2019 je 387 MW, průměrná roční výroba 1,2 miliardy kWh.