Stálý tlakově odolný úkryt
Stálý tlakově odolný úkryt (zkráceně STOÚ) je v Česku a býval i v Československu úkryt civilní obrany pro případ jaderného, či jiného ničivého útoku zbraní hromadného ničení. Kromě těchto existují také i IÚ (improvizované úkryty), dříve tzv. protiradiační.
Vzhledem k riziku jaderné konfrontace mezi východním a západním blokem byly stálé úkryty v ČSSR budovány velmi nerovnoměrně, v místech možného napadení a především v období studené války. Patří mezi ně hlavně velké podzemní stavby, jako například metro v Praze (tj. všechny ražené stanice (zhruba úseky I.A, II. A, I.B, II.B, III.B a tunely), dále pak také ostatní tunely (například pražský Strahovský tunel) a objekty podzemních garáží i jiné. V menších městech jsou pak stálé úkryty rozmístěny např. v průmyslových závodech i pod obytnými domy.
Stálé úkryty mohou být vestavěné pod objekty stávající zástavby nebo samostatně stojící. Člení se podle tzv. tříd odolnosti (tj. odolnosti na přetlak v čele tlakové vlny) od 2. (0,3 MPa) do 5. třídy (0,05 MPa). Další možné členění je například podle kapacity na velkokapacitní a malokapacitní.
Prostory stálého úkrytu se rozdělují na čisté (místnosti pro ukrývané, strojovna vzduchotechniky, soc.zařízení, apod.) a nečisté (místnost prachových filtrů, protitlakové a protiplynové předsíně, apod.). Čisté od nečistých jsou odděleny plynotěsnými předěly.
Stálý úkryt je stálým úkrytem tehdy, je-li již nyní stavebně a technologiemi vybaven k ukrytí a nepotřebuje žádné další rozsáhlejší úpravy. Proto každý stálý úkryt má svoji vzduchotechniku, případně náhradní zdroj elektrické energie, tlakově plynotěsné prvky, apod.
Zásady postupu při poskytování úkrytů a způsob a rozsah kolektivní ochrany obyvatelstva je stanoven v současné době vyhláškou ministerstva vnitra č. 380/2002 Sb. ze dne 9.8.2002. V platnosti jsou rovněž dvě normy - ČSN P 739010 - Navrhování a výstavba staveb civilní ochrany a ČSN 739050 - Údržba stálých úkrytů civilní ochrany.