Srdov (tvrz)

První písemná zmínka o Srdovu pochází z roku 1251, kdy tvrz patřila Vernerovi ze Srdova, který v erbu používal znamení střely. Ve druhé polovině čtrnáctého století byl Srdov připojen ke Slaníku, tehdy zvanému Dvorec. Roku 1409 patřilo devatenáct jiter polí Zikmundovi ze Dvorce, ale z roku 1427 (1426[3]) existuje zmínka o Žibřidovi ze Srdova. Z pozdějších dob už o Srdovu žádné zprávy nejsou.[4] Tvrz patrně existovala až do počátku šestnáctého století, kdy byla opuštěna.[5]

Nejstarší archeologické nálezy pochází ze dvacátých let dvacátého století a patří k nim nádoby, kachle, šípy a nože z předhusitské doby. Bedřich Dubský v dalším desetiletí údajně odkryl zbytky zdiva. Kamennou destrukci odkryl také Jan Michálek v roce 1980, který na tvrzišti nalezl keramiku z doby římské a ze třináctého až šestnáctého století.[5]

Tvrziště se nachází v nadmořské výšce 394 metrů na okraji říční terasy, která úroveň údolní nivy převyšuje asi o deset metrů. Cesta, která ke tvrzišti vede od severu, nejspíše respektuje místo původního vstupu. Přístupnou severní a východní stranu chrání příkop široký dvanáct až patnáct metrů a hluboký až tři metry. V minulosti jej na vnější straně údajně lemoval val. Jádro tvrze má oválný půdorys s rozměry 60 × 40 metrů. Nenachází se na něm žádné patrné pozůstatky budov, pouze nad příkopem se dochoval nízký val, který může být zbytkem hradby. Na jižním okraji do tvrziště zasahuje stavba novodobého domu, v jehož zdivu se dochovala část gotické hradby.[5]