Společnost pro Moravu a Slezsko

Společnost vydala výzvu Všem Moravanům, v níž vyzývala k podpoře snah o samosprávu Moravy a Slezska. K výzvě se připojily třeba Jihomoravské cukrovary Uherské Hradiště nebo Vinařské závody Mikulov. Zakrátko poté vydala Moravskoslezskou deklaraci, ve které prosazovala mimo jiné takovou formu státní organizace, která by v žádné části společnosti "nevyvolávala hromadné pocity křivdy..." Dále vydalo i Provolání k slovenskému národu, v něm se odvolávalo "na tradiční přátelství mezi slovenským a moravským lidem" z cílem získat Slováky pro myšlenku zemského uspořádání. Společnost získala podporu nejen obyvatel tehdejších krajů Jihomoravského a Severomoravského, ale rovněž obyvatel Dačicka, Svitavska a Moravskotřebovska, kteří byli od roku 1960 administrativně připojeni k Jihočeskému a Východočeskému kraji.

V průběhu léta 1968 před invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 požadovali představitelé Společnosti pro Moravu a Slezsko plebiscit o samosprávném postavení Moravy a Slezska. V srpnu vydali programový materiál Trojdílné uspořádání státu.[6] Moravské aktivity však v Čechách, především v Praze, nebyly brány vážně a budoucí uspořádání státu bylo zformováno výhradně na národnostním principu. Pražští odpůrci moravské zemské samosprávy argumentovali, že se jedná jen o brněnskou iniciativu. Tento argument však nebyl pravdivý. Například ve druhé polovině července 1968 se pro obnovu Moravy a Slezska třeba postavil i celozávodní výbor KSČ ve Vítkovických železárnách v Ostravě. Přesto se vedení Společnosti alespoň snažilo prosadit zemské samosprávné uspořádání v rámci nově vznikající České socialistické republiky v nové československé federaci. Ani s tím však neuspěli. V říjnu 1968 Národní shromáždění schválilo ústavní zákon o československé federaci na národnostním a dualistickém podkladě a s krajským zřízením, které nerespektovalo historické zemské hranice Moravy a Slezska.

Po začátku normalizace v letech 1969-1970 byla Společnost pro Moravu a Slezsko zrušena, její funkcionáři byli nuceni odejít do ústraní.

Po tzv. Sametové revoluci byla činnost SMS zejména z iniciativy doc. PhDr. Boleslava Bárty, CSc., obnovena silvestrovským prohlášením z 31. prosince 1989 k občanům, podle kterého "nevídaně humánní průběh revoluce by měl být završen překonáním dosavadního (centralisticko-byrokratického) systému státoprávního a územně právního uspořádání" a uplatněním místní i vyšší (zemské) samosprávy v přirozených, v podvědomí lidí zakotvených a historickými tradicemi konstituovaných pospolitostech Moravy a Slezska. Samospráva měla být "založena na principu, aby vytvořené hodnoty zůstávaly po nezbytných odvodech na Moravě a ve Slezsku jako nástroj jejich dalšího hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje."[7] Krátce na to, v rámci tzv. Moravskoslezské neděle 1. dubna 1990 v Kroměříži, bylo na základě Společnosti založeno politické hnutí s názvem Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko, které uspělo v prvních svobodných volbách v červnu roku 1990. Vedle něj byly založeny i další organizace v rámci moravského hnutí s radikálnějšími požadavky a zastáváním koncepce samostatného moravského národa, které se Společnost pro Moravu a Slezsko zpočátku vyhýbala. Ani tentokrát se ovšem myšlenku československé trojfederace nebo obnovení zemského zřízení nepodařilo prosadit.

V roce 1992 se Společnost nadále osamostatnila jako nestranické občanské sdružení a s Hnutím za samosprávnou demokracii Moravy a Slezska jen volně spolupracovala. Prostřednictvím poslanců v Poslanecké sněmovně zvolených za HSD-SMS se jí podařilo získat dotaci, z níž podporovala projekty jako Kronika Velké Moravy, Moravské letopisy, Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů, podpora výzkumu ve znojemské rotundě apod. V roce 1998 Společnost vydala brožuru Poznatky o územněsprávním členění státních teritorií s doporučením pro Českou republiku,[8] jejímž autorem byl doc. Ing. arch. Zdeněk Malík, CSc. Materiál reagoval na schválení ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků z roku 1997, který obsahoval členění České republiky na 14 krajů. Tento materiál kritizoval nově vzniklé kraje jako příliš malé, drahé, podporující byrokratický centralismus a v rozporu s regiony zemí Evropské unie, které jsou mnohem větší a silnější. Jako alternativu navrhoval členění České republiky na 4 územně samosprávné zemské celky. Tento počet vycházel mimo jiné s obav z dalšího dualismu po rozpadu československé federace. Tento návrh se však nepodařilo prosadit a Česká republika je od roku 2000 členěna na 14 krajů, které nerespektují historické ani přirozené hranice mezi Čechami, Moravou a Slezskem a jejichž bezmocnost a nehospodárnost je stále více zřejmá.[9]

V současné době prochází Společnost pro Moravu a Slezsko generační obměnou. V roce 2012 se rozhodla spustit webový projekt na podporu slezské historie, slezanství a moravsko-slezské spolupráce „Slezsko.net“.[10] Zároveň podporuje elektronické zveřejňování materiálů z historie moravského hnutí, zejména státoprávní koncepce z let 1968 a 1990.[11] Na Moravě podporuje aktivity dalších pomoravských organizací – Moravské národní obce (MNO) nebo Moravskoslezské akademie (MSA) a "je otevřena spolupráci s dalšími promoravskými nestranickými subjekty na zemské i národní bázi."[9] Dne 13. 12. 2013 byl na zasedání Ústředního koordinačního výboru Společnosti pro Moravu a Slezsko zvolen novým předsedou klinický psycholog PhDr. David Unger z Kroměříže, dne 25. 6. 2020 byl novým předsedou zvolen archeolog Mgr. Ondřej Mlejnek, Ph.D.

• PERNES, Jiří: Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství. Brno: Barrister & Principal, 1996. ISBN 80-85947-12-9
• KUBEŠ, Vladimír a kol.: Trojdílné uspořádání státu. Návrh na rovnoprávné postavení Moravy a Slezska. Brno: Index, 1968. 31 s., Dostupné online.

• Slezsko.net - webový projekt Společnosti pro Moravu a Slezsko o Slezsku a slezanství společně s informacemi o SMS
• Blog Zdeňka Tichého, emeritního předsedy Společnosti pro Moravu a Slezsko
• Dějiny moravského hnutí na stránkách Moravské národní obce "Za Moravu!"