Spencer Perceval

Spencer Perceval byl sedmým synem Johna Percevala, 2. hraběte z Egmontu, a druhým synem z jeho druhého manželství s Catherine Comptonovou, jejíž prastrýc Spencer Compton byl britským premiérem. Jeho otec, politický rádce Fredericka, prince z Walesu a Jiřího III, byl krátce členem vlády jako první lord admirality.

Navštěvoval nejdříve školu v Harrow a poté následoval svého staršího bratra Charlese a studoval na Trinity College v Oxfordu, kterou absolvoval roku 1782.

Jako mladší syn z druhého manželství s malým příjmem si musel vybrat další kariéru. Studoval na právnické škole Lincoln’s Inn, kterou dokončil roku 1783. Roku 1790 se přes odpor jejich rodičů oženil s Jane Wilsonovou.

Napsal několik pamfletů na podporu obžaloby Warrena Hastingse a na obranu práva na veřejné projevy. To upoutalo pozornost William Pitta mladšího, který mu nabídl místo správce Irska, což ale Perceval odmítl.

Perceval odmítl politickou pozici, ale roku 1796 přijal nominaci na poslance za Northampton. V parlamentu pronesl několik ostrých projevů vůči Ch. J. Foxovi, což přivedlo Pitta na myšlenku, že by se mohl stát jeho nástupcem.

Nebyl nadšen Pittovým odstoupením z funkce z důvodu neřešení emancipace katolíků. Stal se členem vlády Henryho Addingtona nejdříve jako náměstek a od roku 1802 jako ministr spravedlnosti. Nicméně Perceval nesouhlasil s Addingtonovou politikou a zaměřil se pouze na řešení právní agendy. Ve své pozici setrval i poté, co se roku 1804 premiérem stal Pitt. Hájil politiku ostrého postupu vůči radikálům a reformoval zákony pro deportaci odsouzených do Austrálie.

Po Pittově smrti přešel do opozice a stal se hlasitým kritikem emancipace katolíků. Poté, co tato vláda byla svržena, vytvořil William Cavendish-Bentinck koaliční vládu v níž Perceval zastával funkci ministra financí a předsedy dolní komory parlamentu. Cavendishovo stáří a zhoršující se zdravotní stav vyústil v to, že se Perceval stal fakticky premiérem.

Po vyhlášení embarga na britský obchod na kontinentu Napoleonem Bonapartem Perceval inicioval odvetné opatření. Ve vládě panovala trvale rivalita a po Bentinckově smrti v srpnu 1809 došlo k mocenskému střetu mezi Percevalem a Georgem Canningem o křeslo premiéra, který skončil Percevalovým vítězstvím. Vzhledem k tomu, že se nedokázal domluvit s Canningem a jeho spojenci, setkávala se jeho vláda v dolní komoře parlamentu s častými neúspěchy a to jak v oblasti zahraniční politiky, tak i v ekonomické oblasti.

Percevalova vláda byla poznamenána posledním záchvatem nemoci Jiřího III. Obával se, že ho princ regent odvolá, ale ten zavrhl spojenectví s Whigy a Percevala ponechal v úřadu. Nařízení proti obchodu iniciované Percevalem roku 1807 se setkalo v zimě roku 1811 s velkým odporem a vyvolalo vzpouru Ludditů. Perceval byl nucen podstoupit vyšetřování v Dolní sněmovně.

Smrt Percevalu

Večer 11. května 1812 šel Perceval na jednání vyšetřovací komise, která měla diskutovat nařízení, jehož byl autorem. Když vstoupil do haly Dolní sněmovny, vykročil proti němu muž držící pistoli a střelil ho do prsou. Perceval zemřel téměř okamžitě po výstřelu.

Zpočátku panovaly obavy z toho, že tento útok je signálem k zahájení vzpoury, ale ukázalo se, že útočník John Bellingham, který se po střelbě nesnažil uniknout, trpí utkvělou představou nenávisti vůči vládě a jeho čin neměl žádné další podporovatele. Byl neprávem uvězněn v Rusku a očekával od vlády kompenzaci. Bellingham byl 18. května oběšen.

Perceval po sobě zanechal vdovu a dvanáct dětí a brzy se ukázalo, že je nedokázal dostatečně zaopatřit. V době kdy zemřel, měl v bance asi jen 106 liber. Po několika dnech po jeho smrti parlament schválil jednorázovou finanční podporu pro jeho děti ve výši 50000 liber a pravidelný roční příspěvek pro jeho vdovu a nejstaršího syna.