Speleoterapie

Ve středověku měl být blahodárný jev jeskynního prostředí připisován nadpřirozeným silám, tyto jeskyně byly většinou prohlášeny za poutní místa nebo se staly lázeňskými městy.[1] První písemné zmínky o speleoterapii jsou z 15. století z polských solných dolů Wieliczka.[2]
Počátky moderní speleoterapie spadají do 40. let 20. století. Speleoterapie se začala pro léčbu astmatických chorob provádět v jeskyních Ennepetal, Kluttert a Münstertal (Německo). ^[zdroj?] Se speleoterapií, nejen jako doplňkovou metodou, ale jako metodou rehabilitační, je spojován K. H. Spannagel. V roce 1949 zřídil lůžkovou jednotku v jeskyni Kluttert a využíval ji k léčbě a pozorování pacientů s astmatem.^[zdroj?]

První mezinárodní speleoterapeutické sympozium se konalo v roce 1971 v Ennepetalu (Německo), později bylo pořádáno každé 2-4 roky v různých zemích. Na mezinárodním setkání „Interasma'89“ pořádaným Mezinárodní astmatologickou asociací roku 1989 v Praze s Československou asociací astmatologů a astmatoložek České lékařské společnosti J. E. Purkyně - Československé společnosti alergologie a klinické imunologie a Speleoterapeutickou komisí se diskutovalo o vědeckých pracích z oblasti speleoterapie v krasových jeskyních.[3]

V říjnu 1992 na 10. mezinárodním speleoterapeutickém sympoziu v Bad Bleiberug v Korutanech byl založen vědecký výbor, který stanovil směrnice pro fyzikální a chemická měření jeskyních určených pro speleoterapii.[3]

Budova dětské léčebny se speleoterapií v Ostrově u Macochy

Některé parametry podzemního prostředí mají mít pozitivní vliv zejména na imunitní systém člověka. Má se jednat především o ionizované ovzduší, radioaktivita, geomagnetismus, biotické a abiotické alergeny, vysoká vlhkost a aerosol obsahující prvky matečných hornin. Prostředí jeskyň má poměrně nízkou hodnotu pH a nachází se v něm přirozený aerosol s obsahem řady iontů ovlivňujícím sliznice dýchacích cest.[10] Inhalace negativně ionizovaného vzduchu zvyšuje mukociliální aktivitu a tím čistící schopnost dýchacích cest.[4]
Hlavní účinek speleoterapie má spočívat v příznivém ovlivňování stavů se sníženou imunitou a alergických onemocnění. Tato metoda nenahrazuje medikamenty, ale doplňuje komplexní léčbu v dlouhodobém léčebném plánu stanovenou ošetřujícím lékařem. Její účinek spočívá ve snížení dávek medikamentů, a v některých případech dokonce i jejich úplném vynechání.[10]

Speleoterapie je soubor rehabilitačních, dechových a komplexních cvičení, která nemá nahrazovat léčbu, ale má být podpůrným prostředkem.[7]
Podle ředitele Dětské léčebny v Ostrově u Macochy Pavla Slavíka je to[4]:

• Pobyt v jeskyni
• Odborná rehabilitace - cvičení pro astmatiky spojené s dechovou gymnastikou
• Rekondiční programy - sportovní rekondice a dovednost, obratnost a vytrvalost
• Reedukační programy - správná hygiena, režim,oblékání, náhled na vlastní zdravotní stav, vztah ke sportu a pohybu
• Výchova a psychoterapie - vztah k přírodě, vztah ke zdraví, odstraňování úzkosti, nejistoty, agresivity

Doc. Horymír Malota vedl výzkumný tým, který testoval v letech 1985–1987 pacienty speleoterapeutické ozdravovny v Mladči a dospěl ke klinicky ověřenému poznání, „že jednotlivé faktory podzemního prostředí, resp. jejich komplex spjatý vnitřními i vnějšími interakcemi, stimulují a modulují přímo imunitní systém lidského organismu. Potvrdil, že opakovaný pobyt v podzemním prostředí sám o sobě - bez použití antiastmatických, antihistaminových či imunomodulačních farmaceutických preparátů- vyvolává u sekrečního a lymfálního lysozomu a imunoglobinů pozitivní a již po několika dnech pobytu měřitelné změny v takové míře, jaké nelze dosáhnout žádným z existujících umělých imunomodulátorů.“[1][4]

Některé faktory charakterizující jeskynní endoklima jsou sporné. V jeskynním aerosolu sice teoreticky může být vysoký obsah Ca a Mg iontů, ale prakticky se v dosud známých léčebných lokalitách nevyskytuje, koncentrace Ca a Mg je všude stejná jako v okolním vzduchu. Bylo prokázáno, že koncentrace Ca a Mg v jeskynním ovzduší nejsou tak významně zvýšeny, aby mohly být považovány za léčebný faktor.[4]
Sporná je i zvýšená koncentrace CO₂, či nepřítomnost alergenů v jeskyni (výskyt některých plísní ve velmi malém množství), nebo nepřítomnost ozonu.[4]

Podle Cochrane Collaboration kritéria pro zařazení do metastudie z roku 2001 splnily tři studie zahrnující celkem 124 dětí s astmatem, ale pouze jedna studie měla přiměřenou metodologickou kvalitu. Dvě studie uváděly, že speleoterapie měla příznivý krátkodobý účinek na funkci plic. Ostatní výsledky nebylo možné spolehlivě vyhodnotit. Vzhledem k malému počtu studií nelze na základě dostupných důkazů učinit spolehlivý závěr o tom, zda jsou speleoterapeutické intervence účinné při léčbě chronického astmatu. Je třeba provést randomizované kontrolované studie s dlouhodobým sledováním.
O účinnosti speleoterapie nebyly nalezeny žádné důkazy z randomizovaných kontrolovaných studií a je zapotřebí dalšího výzkumu.[11]

Podle rumunského systematického přehledu z roku 2017 je speleoterapie je cennou léčebnou metodou astmatu a dalších respiračních problémů, ale v mezinárodních databázích se nachází pouze několik studií, což odráží specifičnost této oblasti. Na druhou stranu základní studie na laboratorních zvířatech a na buněčných kulturách in vitro prokázaly účinnost a užitečnost speleoterapie.[12]