Sopwith Snail

Typ 8F.1 Snail byl navržen Herbertem Smithem u Sopwith Aviation Company v odpověď na požadavky specifikací A.1(a) Air Board (odbor dodávek letadel) na lehký stíhací letoun s novým stabilním nerotačním hvězdicovým motorem Wasp společnosti A.B.C. Smith navrhl malý dvouplošník s jednokomorovým systémem mezikřídelních vzpěr poháněný tímto novým sedmiválcem. Dne 31. října 1917 byly objednány čtyři prototypy konvenční konstrukce kombinující dřevěnou kostru s plátěným potahem, ale již v listopadu byla objednávka revidována aby zahrnovala další dva kusy s trupem řešeným jako skořepinová konstrukce z překližky.[1] Podle kontraktu obdržely první čtyři stroje s konvenčními příhradovými trupy sériová čísla C4284-C4287, dodatečně přiobjednané skořepinové pak C4288 a C4289.[2] Prototypy C4284 a C4288 se začaly stavět současně.

První prototyp sériového čísla C4284 s konvenčně konstruovaným trupem poprvé vzlétl 4. dubna dubnu 1918.[1] Jeho křídla měla mírné negativní stupnění (cca 5 palců, ~ 12,7 cm), s kokpitem umístěným pod velkým výřezem v baldachýnu horního křídla, poskytujícím pilotovi výhled vpřed. Výzbroj se skládala ze dvou synchronizovaných kulometů Vickers v bocích trupu a jednoho kulometu Lewis vpravo nad horním křídlem.[3]^:s.36–37 Mezitím již byly rozestavěny další objednané kusy a dokončoval se i první skořepinový Snail.

27. dubna byl zalétán druhý prototyp sériového čísla C4288, s trupem skořepinové konstrukce. Kromě konstrukce trupu se lišil i uspořádáním křídel, které byly konstrukčně a rozměrově identické s prvním prototypem, ale u druhého prototypu byly instalovány s 22 palci (~ 55,9 cm) pozitivního stupnění, takže kokpit byl za odtokovou hranou horního křídla.[3]^:s.38–39 Nosné trupové vzpěry byly rovněž odlišné, baldachýn horního křídla již neměl střední výřez, ale pouze obvyklý v odtokové hraně.

Oba prototypy byly začátkem května odeslány ke zkouškám do Martlesham Heath. Ačkoliv výkony byly dobré, a typ dosahoval mírně vyšší rychlosti a stoupavosti než Sopwith Camel,[3]^:s.39 jeho ovládání bylo obtížné, zejména při nízkých rychlostech, a podobně jako u dalších letounů stavěných podle specifikací A.1(a) se objevily potíže se spolehlivostí motoru Wasp,[1] jehož produkce byla v říjnu 1918 zastavena.[3]^:s.39 Zkoušky obou prototypů ještě nějaký čas pokračovaly, rozestavěné části z již nedokončených dalších Snailů byly použity jako náhradní díly. Oba dokončené prototypy byly v listopadu 1919 rozštípány na palivové dříví.[3]^:s.39–40

Údaje podle[3]^:s.40