Song Te-nam

S judem vrcholově začínal na střední škole v Uidžongbu a později pokračoval na univerzitě v Čchongdžu pod vedením Pak Čong-haka. V širším výběru jihokorejské reprezentace se pohyboval od roku 1999 v polostřední váze do 81 kg. V roce 2004 neuspěl při korejské olympijské nominaci na olympijské hry v Athénách na úkor Kwon Jong-ua.

V jihokorejském týmu se začal výrazně prosazovat od roku 2006, ale příchod mladého Kim Če-poma do polostřední váhy ho v olympijském roce 2008 opět postavil do pozice reprezentační dvojky. Na mistrovství světa se objevil poprvé v roce 2010 v Tokiu, když Mezinárodní judistická federace zavedla možnost startu dvou reprezentantů z jedné země v jedné váhové kategorii. V témže roce si v listopadu vážně poranil koleno. K návratu k vrcholovému sportu ho po motivoval trenér Čong Hun, který mu zároveň doporučil přestup do vyšší střední váhy do 90 kg.

V roce 2012 se kvalifikoval na olympijské hry v Londýně. Od úvodního kola olympijského turnaje v zápasech dominoval svojí osobní technikou nízkým seoi-nage, kterou prováděl z pravé i levé strany. Ve čtvrtfinále svedl krásnou bitvu s Japoncem Masaši Nišijamou a v zápase vedl na wazari a juko po chvatech seoi-nage. V závěrečné minutě sice nechal Nišijamu snížit levým o-soto-gari za wazari, ale bodový náskok na juko do konce zápasu udržel. V semifinále s Brazilcem Tiagem Camilem se hned v úvodní minutě ujal technikou seoi-nage vedení na wazari a bodový náskok takticky udržel do konce zápasu. Ve finále proti němu nastoupil typově podobný Kubánec Asley González. Vyrovnané finále dospělo do prodloužení, kde hned v úvodních sekundách zaskočil Kubánce chvatem ko-uči-makikomi(gake) a získal zlatou olympijskou medaili. Vzápětí ukončil sportovní kariéru. Věnuje se trenérské práci.

Je nejstarším vítězem zlaté olympijské medaile v judu. V den zisku zlaté olympijské medaile mu bylo 33 let a 119 dní.