Snopoušovy

Snopoušovy (německy Schnapautzen) jsou vesnice, část obce Dolní Lukavice v okrese Plzeň-jih. Nachází se asi tři kilometry na severovýchod od Dolní Lukavice. Je zde evidováno 53 adres.[2] V roce 2011 zde trvale žilo 98 obyvatel.[3] Snopoušovy je také název katastrálního území o rozloze 4,24 km².[4] Další názvy: Snopúše, Šnapoušov.[5]

Snopoušovy
Lokalita
Charaktervesnice
ObecDolní Lukavice
OkresPlzeň-jih
KrajPlzeňský kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice49°36′50″ s. š., 13°23′3″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel98 (2011)[1]
Katastrální územíSnopoušovy (4,24 km²)
PSČ334 01
Počet domů44 (2011)[1]
Snopoušovy
Další údaje
Kód části obce29726
Kód k. ú.629723
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poloha

Jádro vesnice je kolem trojúhelníkového návsí, další část je ve svahu a podél silnice. Celá vesnice se nachází v údolí řeky Úhlavy v nadmořské výšce 350 metrů.

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1239,[6]kdy majitel – pomucký klášter, ji vyměnil s kladrubským klášterem za dvě vsi. Neví se, jakým způsobem klášter o ves přišel. V 14. století se zde vyskytoval už zemanský rod, který zde vystavěl dvě tvrze. V roce 1373 na jedné žil Kundrát, na druhé Martin. V roce 1395 tu byl Ctibor a jeho bratr Ježek, který se psal "ze Snopoušova". V 15. století v době husitských válek se tady usadil jistý Dobeš z Čečovic, který v roce 1463 prodal ves bratrům Janovi a Otíkovi z Borku. Jan byl uváděn jako Jan starší Snopovský z Borku. Otíkův syn Jan mladší odkoupil i druhou tvrz, rozmnožil svůj statek a předal ho synovi Petrovi. Petr Snopovský ho prodal na začátku 16. století Janovi Mejtolárovi, od kterého ho koupil Humprecht Markvart z Hrádku na Řenčích a krátce ho připojil k řenečskému statku. Po smrti jej odkázal synovi Jáchymovi Markvartovi a ten ho v roce 1573 odkázal své matce Anně z Drahenic. Po smrti matky přešly statky na jeho sestry Kateřinu a Annu, která měla za manžela Dětleba Koce z Dobře. Jejich syn Jan Adam Koc z Dobře se ujal svého statku a bydlel na jedné z tvrzí. Jeho děti své dědictví v roce 1603 prodaly Jáchymovi Ladislavovi Loubskému z Lub,[5] který měl tvrz v Renčích. Dne 12. července 1623 prodal statek Dolní Lukavici paní Ludmile Žakavcové rozené z Kokořova.

Od roku 1794 vlastnil panství Dolní Lukavice, včetně vesnice Snopoušovy, Hugo D. E. Schönborn, jehož rod jej vlastnil až do 20. století. V roce 1895 k panství Dolní Lukavice spojené s Příchovicemi patřilo patnáct hospodářských dvorů, které obhospodařovávaly 2 125 hektarů polí, 517 hektarů luk, 31 hektarů zahrad a 484 hektarů pastvin.[7]

Pamětihodnosti

Kaplička

Ve vesnici stojí pozdně barokní kaple z první poloviny devatenáctého století. Má stanovou střechu zakončenou zvoničkou.[8] Kaple je celodřevěná srubová stavba čtvercového půdorysu. Původně stěny a střecha byla krytá šindelem. V roce 1924 byla přesunuta na nynější stanoviště v důsledku výstavby nové silnice. Kaple byla opravována v roce 1960 a roku 1972 proběhla celková rekonstrukce. Kaple má novou rámovou konstrukci s oboustranným bedněním, stanová střecha byla pokryta bobrovkami. Zvonička byla postavena z trámků, střecha oplechována. Ve zvoničce je zvon na který se zvonilo až do roku 1971.[9]

Dvůr

V Snopoušovech se nacházel barokní dvůr, který měl obdélnou trojkřídlou dispozici, čelní stranu uzavírala zeď s branou. Je zachycen na indikačních mapách prvního vojenského mapování s rybníkem. Dvůr byl modernizován a přestavěn ve druhé polovině 19. století. Fasády staveb včetně stodoly měly vpadlá pole s kosočtverečnými větracími okny. Ve chlévech byly nové klenby zastropeny do železných nosníků, které byly podpírané litinovými sloupky.[7] Dvůr vyhořel v roce 2012.[10]

Odkazy

Reference
  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
  3. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 242.
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-22.
  5. ŠLÉGL, Adolf. Politický okres Přeštický. Přeštice: Nákladem C. M. Homana a Ant. Ouřady, 1925. S. 98.
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 304.
  7. ŽIŽKA, Jan. Hospodářské dvory bývalých panství v Čechách. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, 2016. 573 s. ISBN 9788086516851, ISBN 8086516857. OCLC 973568322 S. 398.
  8. POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech. P/Š. Svazek III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Snědovice, s. 378.
  9. TŘÍSKOVÁ, Jana. Vesnice Snopušovy, popis vesnice a staveb. Plzeň, 2016 [cit. 2019-09-29]. 41 s. Seminární práce. Fakulta filozofická Západočeské univerzity. . Dostupné online.
  10. HZS Plzeňského kraje – Požár stodoly v obci Snopoušovy – Hasičský záchranný sbor České republiky. www.hzscr.cz [online]. [cit. 2019-09-27]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.