Smyslový neuron

Somatický senzorický systém zaznamenává vjemy doteku, tlaku, vibrace, pozice končetin, tepla, chladu a bolesti. Těla somatických senzorických aferentních vláken se nacházejí v ganglionech v míše. Tyto neurony jsou odpovědné za předávání informace o těle do centrálního nervového systému. Neurony sídlící v ganglionech hlavy a těla zásobují centrální nervový systém informacemi o již zmiňovaných externích podnětech. Pseudounipolární neurony (jejich těla) jsou umístěny v spinálních gangliích.[1]

Specializované receptorové buňky zvané mechanoreceptory často obklopují aferentní vlákna a pomáhají je vyladit k vnímaní různých typů somatické stimulace. Mechanoreceptory také pomáhají snižovat spodní práh pro vznik akčního potenciálu v aferentních vláknech a tím pádem jim umožňují generovat akční potenciály (střílet) v přítomnosti smyslového vjemu.[1]

Proprioreceptory jsou dalším typem mechanoreceptorů, doslovně jsou to "receptory vlastního". Tyto receptory poskytují prostorovou informaci o končetinách a jiných částech těla.[1]

Nocireceptory jsou odpovědné za zpracování bolesti a změn teploty. Pálivá bolest a podráždění, které člověk pociťuje po konzumaci čili papriček (které obsahují capsaicin), pocit chladu po požití chemikálie typu mentholu anebo icillinu, stejně jako běžný pocit bolesti jsou všechno výsledkem dráždění neuronů, které obsahují tento typ receptorů.[2]

Poruchy mechanoreceptorů vedou k onemocněním, například:

Neuropatická bolest

Stav intenzivní bolesti způsoben poškozením smyslového neuronu.[2]

Hyperalgesia

Zvýšená citlivost k bolesti způsobena smyslovým iontovým kanálem TRPM8, který normálně reaguje na teploty v rozmezí 23 a 29 stupňů a také zprostředkuje chladivý pocit asociován s mentholem anebo icillinem.[2]

Syndrom fantomové končetiny

Porucha senzorického systému, při které je vnímána bolest nebo pohyb končetiny, která již není přítomna, kupříkladu po amputaci.[3]

Zrak je jedním z nejkomplexnějších smyslových systémů. Pomocí optického lomu je světelný paprsek nasměrován na sítnici. Následně musí být světelná energie konvertovaná na elektrickou fotoreceptorovými buňkami a konečně musí být tyto signály zjemněny a kontrolovány synaptickými interakcemi mezi neurony sítnice. Pět základních typů neuronů sítnice jsou fotoreceptorová buňka, bipolární buňka, gangliová buňka a amakrinní buňka.

Základní funkční obvod v sítnici je řetězec třech neuronů, který se skládá z fotoreceptoru (tyčinka nebo čípek), bipolární buňky a gangliové buňky. První akční potenciál vzniká v gangliové buňce. Tato dráha je nejpřímější způsob, jakým může být zraková informace přenesena do mozku.

Poškození smyslových neuronů asociovaných se zrakem vede k onemocněním, například:

Makulární degenerace

Onemocnění postihující žlutou skvrnu, vede k degeneraci centrálního zorného pole. Je způsobeno akumulací buněčného odpadu nebo nahromaděním cév pod sítnicí a narušení komplexní souhry zde přítomných neuronů.[4]

Glaukom

Lidově je označován jako šedý zákal. Glaukom je ztráta gangliových buněk v sítnici která vede k částečné nebo úplné ztrátě zraku.[5]

Diabetická retinopatie

Vzniká důsledkem poškození krevních cév vyživujících sítnici při diabetu mellitu.[6]

Sluchový systém je odpovědný za převod tlakových vln, které mají svůj původ ve vibracích molekul vzduchu – zvuk – na signály, které jsou pak interpretovány v mozku.

Tento mechanicko-elektrický převod zprostředkují vláskové buňky vevnitř ucha. V závislosti na jejich pohybu se jejich membrány buď polarizují nebo depolarizují. Když se jejich pohyb uskutečňuje směrem k nejvyšší stereocilii, otevřou se sodíkové iontové kanály a umožní sodíkovým kationtům vtékat dovnitř do buňky. Výsledná depolarizace způsobí otevření vápníkových kanálů, následkem čeho je uvolněn neurotransmitter do aferentního sluchového nervu. Existují dva typy vláskových buněk – vnitřní a vnější. Vnitřní vláskové buňky jsou smyslové receptory, vnější vláskové buňky jsou napojeny na eferentní axony které vedou z buněk sluchových center ve Varolově mostu.[1]

Poruchy sluchu dělíme na převodní a centrální; poškození vláskových buněk tím pádem vede k centrálním poruchám sluchu.