Smolnice (Chodov)

Odborník na toponomastiku Antonín Profous spojuje německé jméno vesnice Pechgrün se sběrem a zpracováním smůly. Německé „Pech“ = česky „smůla“ se používala jako surovina pro např. bednáře či ševce. Pálením borovicových polen se získávala kolomaz pro jircháře. České pojmenování Smolnice tedy respektuje smysl původního německého názvu. V loketském šlikovském urbáři z roku 1525 se objevují podoby jména vesnice jako Bechgruen, Bechgrun, Pechgrun a Bechegrun.[2] Nakonec se ustálil název Pechgrün a používal se až do roku 1948, kdy byla obec přejmenována na Smolnici.[3]

Vznik vesnice se dává do souvislosti s kolonizací regionu německým obyvatelstvem v průběhu 13. století. V okolí Chodova, kde se nacházela Smolnice, prováděl klášter ve Waldsassenu systematické osídlování kraje při úpatí Krušných hor. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1356, kdy klášter ve Waldsassenu prodal do té doby jednotné chodovské panství. To si rozdělilo několik nových majitelů. Podle církevních dokumentů se v tomto roce objevuje jistý Heinrich von Pechgrün. V roce 1525 byl pánem Horního Chodova man loketského hradu Mattheus Unruhr. Na počátku třicetileté války se stala Smolnice součástí panství pánů z Plankenheimu. V berní rule z roku 1654 je již uváděn jako majitel panství Markus Maxmilianus von Plankenheim. Za vlády pánů z Plankenheimu došlo k prudkému rozvoji Smolnice i Nových Chalup. Po smrti Franzce von Plankenkeima vymřel rod po meči a chodovské panství koupilo město Loket. Od roku 1875 sídlila ve Smolnici škola, která sloužila až do 60. let 20. století. V období první republiky byly ve Smolnici tři hostince, jeden v Nových Chalupách. Po druhé světové válce došlo k nuceném vysídlení německého obyvatelstva. Množství německých antifašistů a potřeba nepostradatelných profesí bylo důvodem, proč nebyla odsunuta asi třetina německých obyvatel Smolnice.[4] Až do roku 1960 byla Smolnice samostatnou obcí, která však v letech 1949–1960 spadala do okresu Karlovy Vary. V roce 1960 ztratila statut obce a stala se součástí obce Stará Chodovská, v roce 1964 byla připojena k Chodovu. Poté byl zahájen výkup smolnických domů a ves se začala vylidňovat. Ve školním roce 1965/1966 chodilo do smolnické školy jen osm žáků a škola byla zrušena. Při sčítání obyvatel a domů v roce 1970 stál ve Smolnici jediný dům se čtyřmi obyvateli.[2] Území se stalo výsypným prostorem skrývky dolu Jiří. V místech zaniklé Smolnice se rozkládá rozlehlá Smolnická výsypka. Tisíce kubických metrů nadložních jílů z dolu Jiří překryly území Smolnice více než sto metrů vysokou vrstvou skrývkových jílů. Zanikly i rybníky, které po staletí patřily k vesnici.[4]

Nová zvonice

Území Smolnice se nacházelo na rozhraní Krušný hor a Sokolovské pánve, větší částí v Sokolovské pánvi.[5] Smolnicí protékal Černý potok. Okolo se nacházelo patnáct rybníků, část z nich chovných.[4]

Obyvatelé nacházeli obživu v zemědělství, pastevectví a chovu ryb. Výrazný rozvoj v polovině 19. století znamenala těžba uhlí a kaolínu. Do provozu byl uveden minerální závod, v Chodově začala pracovat porcelánka, kde nacházeli obživu i obyvatelé Smolnice.[2]

Ve vesnici stála barokní kaplička s nápadnou sanktusovou věžičkou. Původní zasvěcení není známé, v nice nad vchodem lze z fotografií identifikovat sošku Pannu Marii s Ježíškem.[7]

V roce 2017 byl nalezen původní zvon ze smolnické kapličky, odlitý v roce 1827 v Chebu, který v kapličce visel až do roku 1968. Nalezený zvon byl zavěšen do nově zřízené zvoničky u přírodního rekreačního koupaliště Bílá Voda, aby si kolemjdoucí zazvoněním připomněl zaniklou vesnici. Po slavnostním znovuvysvěcení byl nahrazen kopií. Originál je uschovaný v síni tradic v Chodově.[8] Informace o zaniklé vesnici je možné si přečíst na několika panelech při staré cestě z Chodova do zaniklé Smolnice, dnešní ulice Poděbradova, která vede ke koupališti. Zde je možné se seznámit s historií zaniklé osady díky dvaceti informačním panelům, instalovaných na sloupech veřejného osvětlení.[9]