Smolenický zámek

Rytina Smolenického zámku z první poloviny 18. století

Na místě dnešního zámku stával původně středověký hrad, postavený ve 14. století jako poslední z řady pevností, jež chránily malokarpatské průsmyky. Na hradě, jenž byl původně královským majetkem, se vystřídala řada majitelů.

Roku 1388 připadl na základě darovací listiny císaře Zikmunda vévodovi Ctiborovi ze Ctibořic a Beckova.

Od poloviny 15. století vlastnili hrad i obec hrabata z Pezinku a Svätého Jura.

V 16. století přešel do majetku rodu Orzságů a posléze Erdödyů, kteří jej vlastnili téměř dvě století.

Roku 1777 přebral hrad a celé smolenické panství hrabě Ján Pálffy. V té době již byl hrad neobydlený a chátral, protože Erdödyové neměli na jeho údržbu peníze.[1] Jelikož zde Pálffyové nesídlili, pustnutí hradu pokračovalo.

V období napoleonských válek počátkem 19. století stavba vyhořela a z původního gotického hradu zůstala jen část vnějšího opevnění a pětiboká hlavní věž. Původní bašty dostaly patrovou nástavbu a byly zastřešeny.

K budování současné podoby Smolenického zámku přikročil hrabě Pálffy až počátkem 20. století. V roce 1911 zde začal ve vlastní režii budovat rodinné sídlo v novogotickém stylu podle historizujícího návrhu architekta Jozefa Huberta, jemuž sloužil za vzor rakouský hrad Kreuzenstein.[1] Ze starého hradu byla při přestavbě zachována jen část vnějšího opevnění. Na realizaci druhé etapy projektu od mnichovského architekta Paula Reitera se v letech 1888-1911 podílel také Ignác Alpár. Vzhledem k 1. světové válce musely být práce přerušeny.

V období po 1. světové válce došlo k provizornímu zakrytí části prostor a byl sem převezen rodový archiv.[2] Rodu Pálffyů patřil hrad až do roku 1945.

V dalších stavebních úpravách se pokračovalo až poté, co zámek převzal do svého vlastnictví stát. Zámek byl dokončen za použití moderních stavebních metod, takže klenby, věž a řada dalších prvků jsou ze železobetonu.[1] V roce 1953 pak byl zámek předán do užívání Slovenské akademii věd.

Pohled na věž zámku z nádvoří

Interiéry, jež byly vybudovány ještě za hraběte Pálffyho, jsou „provedeny v duchu romantické neogotiky“.[1] Novější interiéry pak již celé odpovídají duchu 50. a 60. let, jak ukazují keramické obklady a podlahy z broušeného teraca.

Vzhledem ke skutečnosti, že zámek je majetkem SAV, je pro veřejnost zpřístupněn jen částečně – zahrady, nádvoří, vybrané místnosti. Od brány vede na věž 156 schodů.

Pro svůj romantický vzhled bývá zámek často využíván filmaři, především pro natáčení pohádek.