Stagflace

Ekonomický fenomén stagflace je způsoben za situace, kdy dochází k prudkému nárůstu ceny komodity (ropy), což snižuje ekonomickou produkční kapacitu. Příkladem je rok 1973, kdy OPEC udělil embargo na západní země. Následkem tohoto byl nedostatek ropy a prudké zvýšení její ceny, což spolu s tím mělo za následek zvýšení cen zboží (cenové hladiny) a přispělo ke zvýšení nezaměstnanosti. Ceny za přepravu se zvyšovaly spolu s nákladnější výrobou a skladováním produktů. A nezabránilo tomu ani propouštění zaměstnanců či nižší mzdy. To pouze přispělo ke snížení poptávky.[5][8]

K stagflaci dojde, když vláda nebo centrální banky zvyšují množství peněžních zásob a zároveň omezují zásobování. Nejčastěji na to vláda využije právě tisk bankovek. Dále může dojít k stagflaci i v důsledku měnové politiky centrální banky.

Jako příčiny stagflace se uvádí tvrdá regulace trhů, zboží a práce v jinak inflačním prostředí. Příkladem je ekonomická politika za doby bývalého amerického prezidenta Richarda Nixona, někteří ekonomové se domnívají, že právě to bylo příčinou recese v 70. letech 20. století. Strategie byla postavena na stanovení dovozních cel a zmrazení mezd a cen po dobu devadesáti dní, což mělo mít za následek zabránění růstu cen. Ovšem po uvolnění těchto restrikcí náhlý ekonomický šok z nedostatku ropy a rapidní akcelerace cen měla za následek ekonomický chaos.[5]

Keynesiánští ekonomové ignorovali možnost existence stagflace. Řídili se principem Phillipsovy křivky, utvrzující je se, že vysoká nezaměstnanost je typicky spjata s nízkou inflací a naopak. Když pak stagflace nastala a vyvrátila tím typizovaný vztah Phillipsovy křivky, prokázalo se, že Keynesiánská škola neměla pravdu. Následně považovali za příčinu stagflace nabídkové šoky. Jako příkladem je uváděn nárůst cen energií nebo cen potravin jako základ pro vznik stagflace.[9]

Monetaristé v čele s Miltonem Friedmanem tvrdili již v 60. letech 20. století, že princip „Phillipsovy křivky“ je založen na špatných předpokladech a že existence stagflace je možná. Milton Friedman s Edmundem Phelpsem tvrdili, že když firmy i zaměstnanci začnou očekávat vyšší inflaci, Phillpisova křivka se posune nahoru; to v podstatě znamená, že k vyšší inflaci dochází při jakékoliv míře nezaměstnanosti. Konkrétně uváděli, že pokud by inflace byla dlouhodobějšího rázu, zaměstnanci i firmy by ji začali brát v potaz při vyjednávání mezd, docházelo by ke zvyšování mezd a tím i ke zvyšování nákladů podniků. Což by zase vedlo k dalšímu růstu inflace. Keynesiánci postupně pak začali tuto teorii přijímat a byla začleněna do Neo-Keynesiánských ekonomických modelů.

Dále Friedman konstatoval, že by ceny měly být stabilizovány centrální bankou k zamezení inflace vymykající se kontrole a že by vláda měla uvolnit ekonomiku a umožnit volnému trhu, aby alokoval pracovní sílu k jejímu nejproduktivnějšímu využití.[10]

Podle monetaristů je stagflace způsobena rychlým růstem nabídky peněz, což vytvoří prostředí, ve kterém je příliš mnoho peněz pro málo zboží.[9]

Většina neoklasických nebo rakouských pohledů (například Friedricha Hayeka) na stagflaci jsou podobná pohledu Miltona Friedmana[11]. Mezi běžné názory patří ukončení expanzivní měnové politiky a umožnění volného přizpůsobení cen na trhu.[10]

Neoklasická ekonomie tvrdí, že stagnaci způsobují neefektivní vládní regulace nebo vysoké dávky pro nezaměstnané, lidé díky nim mají menší motivaci hledat si práci. Další neoklasické vysvětlení stagnace je založeno na teorii reálného hospodářského cyklu, který je založen na principu, že při jakémkoliv snížení produktivity práce je efektivnější pracovat méně.

Ekonomové považují ekonomii strany nabídky (supply–side economics) za příčinu stagflace vysoké daně, nadměrnou regulaci podniků a bohatý stát, který umožňuje svým obyvatelům přežít bez práce.[9]

Existují i další teorie, které tvrdí, že stagflace je přirozenou součástí hospodářského cyklu v moderních ekonomikách.[9]

Růst ekonomiky klesá. Za poslední čtvrtletí (4. čtvrtletí 2019) byl růst hrubého domácího produktu 0,5 %[14], což ovšem bylo ještě před propuknutím koronavirové krize. Inflace (k lednu 2020) dosahuje hodnoty 3,6 %.[15]