Slovenský voláč

Slovenský voláč vznikl na západním Slovensku v oblasti Pováží, na území mezi Novým Mestem nad Váhom, Trnavou a Myjavou[1][2][3][4] v 19. století. Přesné okolnosti vzniku plemene jsou neznámé. Prvním písemným důkazem o existenci slovenského voláče je článek Kolomana Slimáka, který byl vydán v časopise "Zvířena" v roce 1924 pod názvem "Moravský či Slovenský bielohlávok".[4][5] Koloman Slimák se domníval, že plemeno vzniklo kolem roku 1870[1][2] a odmítal názor, že prapředkem je moravský bělohlávek.[3] Nicméně ovlivnění vývoje slovenského voláče moravským bělohlávkem či slezským voláčem lysým je pravděpodobné.[3][5] V době vzniku plemene se na Slovensku z jiných plemen voláčů choval pouze anglický a francouzský voláč, tato plemena jsou značně odlišná a jako předkové spíše nepřipadají v úvahu.[3][5] Na vzniku plemene se zřejmě podílelo i nějaké užitkové nevolaté plemeno,[3] mohlo by se jednat o polského rysa.[5]

Před první světovou válkou byl slovenský voláč velký užitkový holub. V oblasti svého původu byl prakticky jediným chovaným plemenem holubů[1][2] a byly na něho kladeny značné nároky co se masné užitkovosti týče.[3] Byl to mohutný selský voláč, který dobře létal a polařil a byl velmi plodný, přičemž holoubata byla těžká a dobře zmasilá.[3][4] Postoj byl málo vzpřímený, nohy nízké, vole široké a pytlovité a hruď široká a hluboká.

Během první světové války prošlo plemeno krizí,[1][2] a ve třicátých letech 20. století stav ještě zhoršilo rozšíření zahraničních plemen a hospodářská krize.[4] Snaha o propagaci a větší rozšíření plemene vyvrcholila v roce 1951 schválením standardu a oficiálnímu uznání plemene. O rok později byl založen klub chovatelů.[1][2][3][4][5]

Po druhé světové válce se vzhled slovenského voláče značně změnil. Pro zlepšení barvy a lesku peří byl přikřížen český stavák bělohrotý. To se však mělo nežádoucí vliv na velikost postavy a šířku hrudi, a nesouhlas části členů navíc vedl k rozkolu v klubu chovatelů, jehož činnost pak byla plnohodnotně obnovena až v roce 1964.[3][5]

Slovenský voláč žlutý

Současný slovenský voláč je velký holub, řazený ke středním voláčům. Mezi nimi však patří k těm největším.[6] Je to mohutný pták, kterého opticky dále zvětšuje velké válcovité vole. Nepůsobí však těžkopádně, naopak je velmi pohyblivý a temperamentní. Hmotnost dospělých holubů se pohybuje mezi 500-800 g.[1][2]

Hlava slovenského voláče je poměrně velká, dobře klenutá, poněkud protáhlá, s širokým a vyšším čelem. Zobák je silný, široce nasazený, jeho horní polovina je na špičce mírně zahnutá. Zobák je vždy růžový, ozobí je jen málo vyvinuté. Oči mají tmavou, vikvovou duhovku a jsou ohraničené růžovými až červenými obočnicemi.

Vole je velké, široké, hruškovitého tvaru: ve své horní třetině je rozšíření a dobře přitažené pod zobákem. Ve své dolní části není podvázané. Trup slovenského voláče je mohutný a poměrně krátký, široký v ramenou. Velikostí zhruba odpovídá moravskému pštrosovi.[1][2] Hruď je široká a dobře osvalená. Obvod prsou u holuba je 33-35 cm, u holubice 30-32 cm.[1][2] Tělo je držené ve sklonu 45°.[6] Křídla jsou silná, dobře přiléhají k tělu a spočívají na ocase, ten je poměrně krátký. Nohy jsou silné, středně dlouhé, s neopeřenými červenými běháky a prsty. Drápky jsou vždy světlé.

Opeření je krátké, husté a dobře přiléhavé. U všech rázů se vyžaduje čistá a rovnoměrně rozložená barva s výrazným leskem. Na většině těla je peří v základní barvě, jen hlava a ruční letky jsou vždy bílé. Hraniční čára kresby hlavy prochází centimetr pod zobákem a 0,5 cm pod okem v pravidelném oblouku směrem do záhlaví. Počet bílých ručních letek je 4-8.

Nejrozšířenější je barevný ráz černý.[6] Následuje ráz žlutý, dále modrý bělopruhý a modrá černopruhý.[6] Uznanými barevnými rázy je plnobarevný černý, žlutý a červený, v kresbě pruhové modrý pruhový a modrý, černý, červený, žlutý, stříbřitý, červeně, žlutě a hnědě plavý bělopruhý, šupkatí v modré, černé, žluté a červené barvě, kapratí ve všech základních barvách a dále tygři v černé, žluté, červené a hnědé barvě.

Slovenský voláč je pták živého temperamentu, je plodný a pečlivě odchovává holoubata. Plemeno je rozšířeno prakticky po celém území západního Slovenska, chová se také na východním a středním Slovensku a v Česku, vzácně také v Německu, Maďarsku, Rumunsku a Rakousku.[6]

Velikostí se slovenský voláč podobá hesenskému voláči, od kterého se liší tvarem a velikostí volete, vyššíma nohama, barvou obočnic, které má hesenský voláč bledé nebo šedočerné, ale slovenský voláč červené.[6] Odlišují se též zbarvením peří, hesenský voláč nemá typickou kresbu slovenského voláče, většinou je celobarevný, bez bílé hlavy či letek, a je-li přítomna bílá kresba, je doplněná také bílým ocasem.

Zbarvením se slovenskému voláči podobá slezský voláč lysý, který je však menší a rozhraní bílého a barevného peří na hlavě probíhá středem očí, moravský bělohlávek, který je rovněž menší, má chocholku a rozhraní bílého a barevného peří na hlavě se dotýká dolního okraje obočnic, či durynský voláč v bělohlavé a bělohroté kresbě, který má též chocholku.