Kolonáda

Attalova stoa na athénské agoře (rekonstruována v 50. letech 20. stol.)

Krátké moderní kolonády z hřibových prvků na koupališti Allenmoos v Curychu

Ve starověkém Řecku se kolonáda nazývala stoá. Stoy se vyskytují už v archaickém období a několik jich bylo na agoře v Athénách. V 5. století př. n. l. vznikla nejslavnější z nich, Stoá poikilé („malovaná“), vyzdobená malbami Polygnóta a Mikóna. Zde ve 4. století př. n. l. založil filosof Zénón z Kitia školu, podle ní pojmenovanou stoická filosofie.[1]

Ve starověkém Římě se samostatné sloupořadí nazývalo portikus, který byl charakteristický hlavně pro nově zakládaná města na Blízkém Východě.

Nově se kolonády začaly stavět v barokní době, jedním z nejslavnějších příkladů jsou elipsovité čtyřřadé kolonády na náměstí svatého Petra v Římě (Gian Lorenzo Bernini, 1656–1667). Více strohé kolonády charakterizují stavby období klasicismu a v 19. století se staly typickým architektonickým prvkem v lázeňských městech.

Existují i moderní kolonády. Typicky jimi jsou některá zastřešení nástupišť, kolonády koupališť pod širým nebem nebo moderní kolonáda od Oskara Pořízky v Luhačovicích. Mohou mít i jen jeden střední dřík se střechou rozevřeným do tvaru vlaštovčích křídel nebo hřibových talířů.

• Kolonáda Maxima Gorkého v Mariánských Lázních
• Kolonáda na Rajstně v Lednicko-valtickém areálu
• Kolonáda v Květné zahradě v Kroměříži
• Mlýnská kolonáda v Karlových Varech
• Vřídelní kolonáda v Karlových Varech
• Moderní kolonáda v Luhačovicích