Stylistika

Slohotvorní činitelé jsou souhrnem komunikativních podmínek v jedinečné komunikační situaci, existují 2 typy:

• subjektivní (osobní, individuální) – podmíněni osobností autora, jeho stanoviskem, věkem, vzděláním, povahou atd. Nejnápadnější jsou rozdíly v individuálním stylu různých autorů umělecké literatury (například styl Karla Čapka a Vladislava Vančury).
• objektivní (obecný) – autor je nucen k nim přihlížet

Objektivní slohotvorní činitelé se dále dělí na

• funkce – zaměření projevu; cíl, na který chce poukázat
• forma projevu – projev psaný nebo mluvený
• místo, na kterém se projev uskutečňuje – přímý (např. veřejný projev) nebo nepřímý (např. formou rozhlasu)
• počet mluvčích – monolog (jeden mluvčí) nebo dialog (dva a více mluvčích)

• styl prostěsdělovací
  • funkce dorozumět se, pobavit se
  • běžná komunikace
  • jednoduchá větná stavba
  • využívá všechny útvary národního jazyka
    • písemná komunikace: vyhláška, oznámení, zpráva, oběžník, hlášení, inzerát, telegram (oznamovací útvary); tiskopisy, soupisy, dotazník (heslové útvary); zápis, protokol, smlouva (dokumentární útvary)
    • ústní komunikace: telefonický styk, rozhovor kamarádů
    • veřejné ústní jednání: referát, diskuse, polemika, panelová diskuse, usnesení atd.
• styl odborný
  • odborné poučení
  • bez emocí, citového zabarvení
  • pouze spisovně
    • přednáška
    • úvaha – autor se zamýšlí na základě získaných poznatků nad problémem, aby dospěl k obecnějšímu závěru
    • esej – druh úvahy na odborné téma; nepříliš rozsáhlý útvar, který spojuje odbornost a uměleckost, je psán s estetickým záměrem
    • kritika – úvaha, která především hodnotí, posuzuje, vytýká nedostatky
    • recenze – útvar blízký kritice, ale převažuje informativní charakter nad kritickým
    • glosa – kritická poznámka
• styl administrativní
  • úřední, jednací
  • bez emocí, citového zabarvení
  • ustálená forma
  • spisovný jazyk
  • přesnost, jednoznačnost
  • Příklady:
    • úřední dopis
    • žádost
    • objednávka
    • plná moc
    • životopis
• styl publicistický
  • styl hromadných sdělovacích prostředků
  • cílem je informovat o aktuálních věcech
  • musí být srozumitelně, zajímavě formulované
  • spisovné, automatizované výrazy, klišé
    • zpravodajství
    • úvodník – obsahuje nejdůležitější aktuální informaci
    • článek – delší příspěvek publicistického stylu, někdy má povahu kritické úvahy
    • komentář – autor vyjadřuje názor, zaujímá stanovisko k nějakému problému
    • kurziva – aktualizující nebo zábavná stať tištěná obvykle kurzivou
    • glosa – kritická poznámka k událostem a názorům; krátký útvar
    • sloupek – vtipná časová úvaha v jednom sloupci
    • causerie [kózri] – vtipná novinářská úvaha o nějakém problému, lehčí tón, duchaplnost, zábavnost
    • referát
    • reportáž – informuje o zajímavých místech nebo událostech na základě přímého styku s nimi; podmínkou je očité svědectví autora
    • fejeton – útvar stylu publicistického a uměleckého, jedná se o drobná zábavná témata všednodenního života v novém světle, vesměs zpracováno zábavným, ironickým nebo humorným tónem, vtipně a duchaplně
    • interview – rozhovor
    • odborná diskuse
• styl umělecký

• informační – nejjednodušší, podává fakta, sdělení ve věcných (místních, časových) nebo formálních souvislostech (např. abecedně)
• vyprávěcí – podává děje, události, příběhy jako jedinečné, úsilí o zajímavost, napětí, názornost, pestrost
• popisný – vystižení vnějších znaků, příznačných rysů objektu nebo děje; zřetel k částem, k celku nebo k souvislostem; volba pořadí popisu částí
• charakterizační – vystižení vnitřních znaků objektu (osoby), a to přímo (konstatováním) nebo nepřímo
• výkladový – vysvětlení podstaty jevu (nejen vnější znaky, ale i vnitřní vztahy, souvislosti, příčinné jevy)
• populárně naučný – vysvětluje fenomén bez použití odborných slov

• úvahový – vyjádření názorů autora, zamyšlení, hodnocení, srovnávání a vyvozování logických závěrů