Slavjanka

Slavjanka se nachází na břehu Slavjanského zálivu, který je částí Zálivu Petra Velikého v Japonském moři.

Jižně od osady vyčnívá asi 10 kilometrů do moře úzký mys, který odděluje Slavjanský záliv od zátoky Baklan a dosahuje nadmořské výšky až 177 m n. m.

Na místě dnešní Slavjanky se původně nacházela domorodá rybářská vesnice Turaz. V roce 1617 byla vesnice začleněna do Číny.

V roce 1855 se na anglických mapách poprvé objevil dnešní Slavjanský záliv a to pod anglickým jménem Bruce Bay a domorodá vesnička byla na mapách uváděna pod názvy Port Bruce nebo Bruce Harbor. Na základě ajgunské smlouvy bylo v roce 1858 k ruskému impériu připojeno území na levém břehu Amuru a příbřežní oblasti, kde krom jiného byla v roce 1861 založena osada Slavjanský post, která vznikla na místě rybářské vesnice Turaz. Tento rok je proto pokládán za oficiální rok založení města.[1]

Několik desetiletí se jednalo jen o vojenskou základnu, v 80. letech 19. století se zde začali usazovat ruští civilisté. V roce 1889 došlo k přejmenování na současný název Slavjanka. Na počátku 90. let 19. století vznikla v osadě telegrafní stanice.

Dne 29. dubna 1943 byla Slavjanka povýšena na sídlo městského typu.

V 70. letech 20. století začal intenzivní rozvoj Slavjanky, který byl spojen se založením loděnic.

• Průměrná roční teplota vzduchu je 6,8 °C
• Relativní vlhkost je 63,2 %
• Průměrná rychlost větru je 4,8 m/s

Podnebí Slavjanky, stejně jako celého Přímořského kraje, je typicky monzunové. Vyznačuje se slunečními zimami téměř bez sněhu a teplými, vlhkými léty.

Ve Slavjance je důležitý námořní přístav, loděnice a rybářský přístav s továrnou na zpracování ryb.

Několik kilometrů západně od Slavjanky je železniční trať Baranovsky - Chasan, která je odbočkou Transsibiřské magistrály mezi Ussurijskem a Vladivostokem a vede k severokorejské hranici v Chasanu.

Přes Slavjanku vede silnice A189, která vede také do Chasanu k hranici se Severní Koreou.

Mezi Slavjankou a Vladivostokem se plaví celoročně trajekty, které vzdálenost urazí za 2 hodiny a 40 minut. Od roku 2020 existuje pravidelné trajektové spojení Slavjanka-Sokčcho.[2]

• 
  Slavjkanka kolem roku 1900
• 
  Satelitní snímek Slavjanky ve Slavjanské zátoce
• 
  Jezero Treugolka ve Slavjance (rok 2014)
• 
  Slavjanka v roce 2008