Skovice (nádraží)

Skovice jsou dopravna D3,[3] (někdejší železniční stanice)[4] která se nachází jižně od obce Vrdy v okrese Kutná Hora na jejímž katastrálním území leží. Poblíž dopravny se nachází vesnička Skovice. Dopravna leží v km 5,512[3] (do roku 2021 byla udávána poloha v km 5,418)[5] neelektrizované železniční trati Čáslav místní nádraží – Třemošnice mezi stanicí Čáslav, obvod místní nádraží a dopravnou Žleby. Z dopravny odbočuje trať Skovice – Vrdy-Bučice, která je evidována jako vlečka „GOLDBECK Prefabeton s.r.o. Skovice“.[3]

Skovice
Celkový pohled na dopravnu po modernizaci v roce 2021
StátČesko
Souřadnice49°54′20,41″ s. š., 15°27′38,62″ v. d.
Provozovatel dráhySpráva železnic
Kód stanice554840[1]
TraťČáslav–Třemošnice
Nadmořská výška245[2] m n. m.
V provozu od1881[2]
Dopravních kolejí3[1]
Nástupišť (hran)2 (2)[3]
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Nádraží Skovice bylo zprovozněno Rakouskou společností místních drah 6. ledna 1881 současně s otevřením trati z Čáslavi do Žlebů a odbočky ze Skovic do Vrdů-Bučic.[2] V roce 1955 byla zastavena osobní doprava na trati do Vrdů-Bučic, v roce 1975 se status trati změnil na vlečku.[6]

Na podzim 2021 proběhla přestavba dopravny, která přinesla změny konfigurace kolejiště a zhlaví.[7]

Popis dopravny

Nákladní vlak s vozy z vlečky Goldbeck Prefabeton, v popředí trojcestná výhybka na čáslavském zhlaví, stav před modernizací

Do přestavby v roce 2021

V dopravně byly celkem tři průběžné koleje. Při pohledu od čáslavského zhlaví byla úplně vpravo kolej č. 2 (užitečná délka 97 m), následovala dopravní kolej č. 1 (97 m) a kolej č. 3 (95 m). Do koleje č. 3 byla na čáslavském zhlaví napojena vlečka GOLDBECK Prefabeton, na opačné straně dopravny pak třetí kolej pokračovala do kusé manipulační koleje č. 3a o délce 18 m. Celkem bylo v dopravně šest ručně přestavovaných výhybek (č. 1-3 na čáslavském zhlaví a č. 4-6 na žlebském zhlaví),[1][5] ve skutečnosti však byly dvojice výhybek č. 1 + 2 a 5 + 6 vloženy v roce 1955 jako jedna výhybková konstrukce na ocelových pražcích, tzv. trojcestné výhybky.[7]

U všech tří dopravních kolejí byla jednostranná sypaná nástupiště o délce 80 metrů a s hranou ve výšce 200 mm nad temenem kolejnice. Přístup na nástupiště u první a třetí koleje byl úrovňový s přechodem přes koleje. V dopravně nebyl přístřešek pro cestující.[1][5]

Na čáslavském záhlaví v km 5,394 je přejezd č. P3745 na silnici III/33725 z Vrdů do Markovic, který je zabezpečen výstražnými kříži. Přejezd je dvoukolejný, protože vede i přes kolej vlečky. Dopravna je kryta lichoběžníkovými tabulkami, od Čáslavi v km 5,354, od Žlebů v km 5,714. Provoz v dopravně a na trati je řízen dirigujícím dispečerem z Čáslavi.[5]

Po přestavbě v roce 2021

V rámci přestavby dokončené v listopadu 2021 je byla zrušena kusá kolej č. 3a, tím byl snížen počet výhybek na pět, běžnými výhybkami byly nahrazeny původní třícestné výhybky na obou zhlavích. Došlo k mírným změnám užitečných délek kolejí, bylo zrušeno nástupiště u koleje č. 3, sypaná nástupiště u kolejí č. 2 a 1 byla nahrazena novými konstrukcemi. Byl zřízen přístřešek pro cestující. Lichoběžníkové tabulky byly přesunuty do nových poloh: od Čáslavi do km 5,307, od Žlebů v km 5,730. Provoz je dále dirigován z Čáslavi.[1]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Plánek dopravny Skovice. Portál Provozování dráhy. Správa železnic, říjen 2021.
  2. Skovice. Atlas kolejowy / Atlas drah [online]. [cit. 2021-11-02]. Dostupné online.
  3. Prováděcí nařízení pro trať D3 Čáslav místní nádraží – Třemošnice, 6. změna. Praha: Správa železnic, 2021-11-01.
  4. PAULIŠTA, Miroslav. Jó, idyla.... Železničář [online]. České dráhy, 2007 [cit. 2021-11-02]. Dostupné online.
  5. Prováděcí nařízení pro trať D3 Čáslav místní nádraží – Třemošnice, 5. změna. Praha: Správa železnic, 2021-08-10.
  6. Trať Skovice - Vrdy-Dolní Bučice. web PSHŽD [online]. Pardubický spolek historie železniční dopravy, 2004 [cit. 2021-11-02]. Dostupné online.
  7. FIŠAR, Vladimír. Třícestná výhybka - Skovice. Vladanfoto [online]. Vladimír Fišar, 2021 [cit. 2021-11-02]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.