Simon Yates

Yates v roce 2012.

Oba bratři se dostali k cyklistice díky svému otci Johnovi, jenž byl zraněn při nehodě na kole. Během svého uzdravovacího procesu je brával na Manchesterský velodrom na dráhové tréninky jeho cyklistického klubu, Bury Clarion, aby se oba bratři seznámili s ostatními členy týmu. Společně brzy začali za tento tým jezdit na silnici a na dráze za tým Eastlands Velo.

Ve věku 18 let byl Yates vybrán Britským cyklistickým výborem do své olympijské akademie. Také byl vybrán do anglického týmu pro Commonwealth Games 2010 v Dillí, kde byl na pokoji společně s Chrisem Froomem.[3]

Na Mistrovství světa v dráhové cyklistice 2013 vyhrál Yates bodovací závod.[4]

Yates byl vybrán do sestavy týmu Orica–GreenEDGE na Tour de France 2015, společně se svým bratrem Adamem. Simon se umístil osmý ve 3. etapě a jedenáctý ve 20., královské etapě s cílem na Alpe d'Huez.[5]

Yates na Paříž–Nice 2016, kde se původně umístil na 7. místě celkově, ale později mu byl tento výsledek odebrán po pozitivním testu na terbutalin.

V březnu se Yates umístil na 7. místě celkově na Paříž–Nice 2016, ale v dubnu se ukázalo, že byl Yates pozitivně otestován na zakázanou látku terbutalin během závodu.[6] Yates byl ze závodu zpětně diskvalifikován a na 4 měsíce mu bylo zakázáno závodit. Jeho tým vzal za celou záležitost plnou zodpovědnost a odůvodňoval ji jako "administrativní chybu". Kvůli tomu se Yates nemohl zúčastnit Tour de France, kde se jeho bratr Adam umístil na 4. místě celkově a vyhrál soutěž mladých jezdců.

Po vypršení svého trestu se Yates zúčastnil Vuelty a España.[7] Yates vyhrál po útoku ze skupiny uprchlíků 6. etapu, čímž si připsal svůj první etapový triumf na akcích Grand Tours.

Yates v dresu lídra soutěže mladých jezdců na Tour de France 2017.

V roce 2017 získal Yates etapová vítězství na Paříž–Nice a Tour de Romandie. Na Tour de France dojel na 7. místě celkově a vyhrál soutěž mladých jezdců, čímž napodobil výkon svého bratra z předchozího ročníku.

Na začátku sezóny Yates potvrdil svou účast na Giru d'Italia a Vueltě a España.[8] V březnu vyhrál Yates 7. etapu závodu Paříž–Nice a posunul se tak do čela celkového pořadí, avšak následující den zaútočil Marc Soler (Movistar Team), jenž na něj ztrácel pouhých 37 sekund, a díky náskoku 35 sekund v cíli a časovému bonusu za 3. místo v etapě se Soler dostal před Yatese a stal se tak celkovým vítězem závodu. Později téhož měsíce vyhrál Yates 7. etapu závodu Volta a Catalunya poté, co několikrát zaútočil na finálním 6,6 km dlouhém okruhu kolem parku Montjuïc. Celkově se umístil na 4. místě.[9]

Yates v růžovém dresu na Giru d'Italia 2018.

Yates vstoupil do Gira d'Italia jako lídr týmu Mitchelton–Scott společně s Estebanem Chavesem. Jejich podpůrný tým zahrnoval jezdce jako Roman Kreuziger, Mikel Nieve či Jack Haig. Po 7. místu v úvodní časovce se posunul do čela závodu po 6. etapě, v níž nechal vyhrát týmového kolegu Estebana Chavese. Své vedení zvětšil díky vítězstvím v 9., 11. a 15. etapě, po níž měl náskok na průběžně druhého obhájce triumfu Toma Dumoulina 2 minuty a 11 sekund a na sedmého Chrise Frooma 4 minuty a 52 sekund.[10] Po menších ztrátách v individuální časovce v 17. etapě Yates odpadl v závěrečném stoupání na Prato Nevoso v 18. etapě a ztratil 28 sekund na své rivaly. Následná 19. etapa byla klasifikována jako královská etapa s třemi významnými stoupáními v 2. polovině trasy: Colle delle Finestre s štěrkovými a dlážděnými sektory, Sestriere a stoupání do Bardonecchie, kde byl cíl. Yates odpadl na začátku stoupání Finestre, zatímco Froome zaútočil 80 km před cílem. Froomův náskok stoupal a vyrostl až na 3 minuty před stíhací skupinou. Yates ztratil 38 minut a propadl se na průběžné 17. místo. Nakonec dokončil na 21. místě, hodinu a 15 minut za celkovým vítězem Froomem.[11]

Yates (uprostřed) na pódiu Vuelty a España 2018.

Yatesovým dalším WorldTourovým závodem po Giru byl závod Kolem Polska, kde se umístil na 2. místě celkově za Michałem Kwiatkowskim i díky vítězství v poslední etapě. Na Vueltu a España přijel Yates jako lídr týmu Mitchelton–Scott s podporou svého bratra Adama.[12] Yates se posunul na průběžné 3. místo po 4. etapě, prvním horském testu. V 9. etapě získal Yates červený dres pro lídra závodu od Rudyho Molarda před prvním dnem odpočinku.[13] O své vedení však přišel ve 12. etapě, v níž se spolu se svým týmem rozhodl nestahovat náskok úniku, čímž umožnili Jesúsu Herradovi si obléct červený dres pro lídra závodu. Yates však následující den ukrojil skoro 2 minuty z Herradova náskoku a následně zvítězil ve 14. etapě, čímž se zpět posunul do čela Vuelty. Svůj náskok zvýšil i v 16. (ITT) a 19. etapě a v poslední horské etapě zaútočil na posledním stoupání a připojil se k Miguelu Ángelu Lópezovi, Nairu Quintanovi a Enricu Masovi na čele závodu. Etapu nakonec dojel na 3. místě za Masem a Lópezem, kteří se posunuli na 2. a 3. místo poté, co Alejandro Valverde a Steven Kruiswijk ztratili několik minut.[14] V poslední etapě již v klidu dojel do cíle a zajistil si tak své vítězství.

V roce 2019 vyhrál Yates poprvé ve své kariéře časovku, a to na březnovém závodu Paříž–Nice.[15] Následně se vrátil na Giro d'Italia s cílem vyhrát. Veřejně prohlásil, že se považuje za “favorita číslo jedna” pro Giro.[16] Hned v 1. etapě, individuální časovce se umístil na 2. místě za vítězem Primožem Rogličem. Všechny šance na vítězství však ztratil v 9. etapě, v níž ztratil přes 3 minuty a spadl na celkové 24. místo. Následně ztratil i ve 13. etapě k jezeru Serrù. Ačkoliv dojel druhý v 19. etapě, tak do cíle se dostal na celkovém 8. místě a popsal to jako “srdcervoucí”.[17]

Yates na Tour de France 2019, kde vyhrál 2 etapy.

Yates se zúčastnil Tour de France 2019 s cílem podporovat svého bratra v celkovém pořadí. Ve 12. etapě dostal volno a vyhrál 12. etapu ve sprintu proti Gregoru Mühlbergerovi a Pellu Bilbaovi.[18] Bohužel Adamovy šance na vítězství zmizely po nepovedené časovce v 13. etapě a po stoupání na Col du Tourmalet. Díky těmto ztrátám získal Simon částečnou svobodu v závodu vzhledem k tomu, že se tým přeorientoval na vítězství v etapách a tak získal další etapové vítězství v 15. etapě.

V září 2020 vyhrál Yates Tirreno–Adriatico 2020 před krajanem Geraintem Thomasem a stal se tak prvním britským vítězem tohoto závodu.[19] Následující měsíc se Yates zúčastnil odloženého Gira d'Italia, kde byl považován za jednoho z favoritů závodu. Yates však musel odstoupit po 8. etapě závodu poté, co byl pozitivně otestován na covid-19.[20]

Po neúspěšné obhajobě titulu na Tirrenu–Adriaticu, kde skončil na 10. místě, vyhrál etapový závod Tour or the Alps o 58 sekund před Pellem Bilbaem a Aleksandrem Vlasovem.

Do Gira d'Italia vstoupil Yates jako jeden z hlavních kandidátů na vítězství.[21] Po solidním výsledku v úvodní časovce, v níž skončil 37.[22], se Yates vždy držel s ostatními favority a udržoval své šance na vítězství. Ve 14. etapě při závěrečném stoupání na Monte Zoncolan zaútočil a jediný, kdo se ho byl schopen držet, byl lídr závodu Egan Bernal (Ineos Grenadiers). Ten mu nakonec ujel, ale Yates do cíle dojel před všemi ostatními favority a posunul se na průběžně druhou příčku. Po 16. etapě, v níž ztratil čas a propadl se na 5. místo, zaútočil v 19. etapě 6 km před cílem. Nikdo se Yatese nepokusil dojet, a tak si dojel pro etapový triumf a posunul se na průběžnou 3. pozici za Bernala a Damiana Carusa (Team Bahrain Victorious).[23] Tu si udržel až do cíle v Milánu.

2011

vítěz Pro-Am Classic

Tour de l'Avenir

vítěz 6. etapy

Thüringen Rundfahrt der U23

9. místo celkově

2013

Národní šampionát

vítěz silničního závodu do 23 let

Arden Challenge

celkový vítěz

vítěz 4. etapy

Tour of Britain

3. místo celkově

vítěz 6. etapy

3. místo La Côte Picarde

An Post Rás

9. místo celkově

vítěz soutěže mladých jezdců

Tour de l'Avenir

10. místo celkově

vítěz etap 5 a 6

Flèche du Sud

10. místo celkově

Thüringen Rundfahrt der U23

10. místo celkově

Czech Cycling Tour

10. místo celkově

2014

Kolem Alberty

vítěz vrchařské soutěže

Národní šampionát

3. místo silniční závod

Kolem Slovinska

7. místo celkově

vítěz soutěže mladých jezdců

2015

Critérium du Dauphiné

5. místo celkově

vítěz soutěže mladých jezdců

Kolem Baskicka

5. místo celkově

Tour de Romandie

6. místo celkově

2016

vítěz Prueba Villafranca de Ordizia

2. místo Circuito de Getxo

Vuelta a Burgos

4. místo celkově

Vuelta a España

6. místo celkově

vítěz 6. etapy

Paříž–Nice

7. místo celkově

7. místo Clásica de San Sebastián

2017

vítěz GP Miguel Indurain

Tour de Romandie

2. místo celkově

vítěz 4. etapy

Tour de France

7. místo celkově

vítěz soutěže mladých jezdců

Paříž–Nice

9. místo celkově

vítěz 6. etapy

2018

vítěz UCI World Tour

Vuelta a España

celkový vítěz

vítěz kombinované soutěže

vítěz 14. etapy

Giro d'Italia

vítěz etap 9, 11 a 15

lídr po etapách 6 – 18

lídr po etapách 9 – 18

Paříž–Nice

2. místo celkově

vítěz 7. etapy

Tour de Pologne

2. místo celkově

vítěz 7. etapy

2. místo Prueba Villafranca de Ordizia

Volta a Catalunya

4. místo celkově

vítěz 7. etapy

2019

Tour de France

vítěz etap 12 a 15

Vuelta a Andalucía

vítěz vrchařské soutěže

vítěz 4. etapy

Paříž–Nice

vítěz 5. etapy (ITT)

Giro d'Italia

8. místo celkově

2020

Tirreno–Adriatico

celkový vítěz

vítěz 5. etapy

Tour de Pologne

3. místo celkově

Tour Down Under

7. místo celkově

10. místo Cadel Evans Great Ocean Road Race

2021

Tour of the Alps

celkový vítěz

vítěz 2. etapy

Giro d'Italia

3. místo celkově

vítěz 19. etapy

CRO Race

4. místo celkově

vítěz vrchařské soutěže

Volta a Catalunya

9. místo celkově

Tirreno–Adriatico

10. místo celkově

2022

Vuelta Asturias

vítěz bodovací soutěže

vítěz etap 1 a 3

Giro d'Italia

vítěz 2. etapy (ITT)

Paříž–Nice

2. místo celkově

vítěz 8. etapy

Vuelta a Andalucía

5. místo celkově

2010

Juniorské mistrovství světa

vítěz madisonu (s Danielem McLayem)

2. místo týmová stíhačka

Národní šampionát

vítěz juniorského madisonu (s Adamem Yatesem)

2. místo bodovací závod

2. místo scratch

2011

vítěz Šest dní v Gentu budoucích hvězd (s Owainem Doullem)

Národní šampionát

2. místo omnium

Světový pohár - Peking

3. místo týmová stíhačka

2012

Národní šampionát

vítěz madisonu (s Markem Christianem)

vítěz týmové stíhačky

2013

Mistrovství světa

vítěz bodovacího závodu

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Simon Yates (cyclist) na anglické Wikipedii.

• Team BikeExchange
• Giro d'Italia 2018
• Vuelta a España 2018

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Simon Yates na Wikimedia Commons