Roman Kreuziger

Stal se mistrem světa v silniční cyklistice v kategorii juniorů.

Byl druhý v prologu Paříž–Nice 2007 a získal tím svoje první 2 ProTour body. Jeho prvním profesionálním vítězstvím byla 1. etapa závodu Settimana Ciclista Lombarda. Svoje 2. místo z prologu Paříž–Nice zopakoval na prologu Kolem Romandie 2007 a díky výdrži v horách i excelentnímu 6. místu v závěrečné časovce si Kreuziger vydobyl celkově 6. pozici v tomto závodě. Byl též částí výběru v časovce družstev v Eindhovenu, kde si Liquigas (ve složení Magnus Bäckstedt, Mauro Da Dalto, Roman Kreuziger, Aljaksandr Kučynski, Vincenzo Nibali, Roberto Petito, Manuel Quinzato a Frederik Willems) dojel pro 5. místo. Následně odjel na závod Kolem Dánska, kde byl druhý v závěrečné časovce a celkově obsadil 11. místo. V září zkusil svoji první z Grand Tours – Vueltu, dojel 21., těsně za Pro Tour body. V horách předvedl výborný výkon, jen v časovkách zajel hůře, než se předpokládalo.^[zdroj?]

Na začátku roku 2008 ho zbrzdilo zranění, ale do plné formy se vrátil v závodě Kolem Romandie, kde obsadil druhé místo v celkové klasifikaci 35 sekund za vítězným Němcem Klödenem.[3] Roku 2008 si připsal vítězství na etapovém závodě Tour de Suisse, a to jako jeho vůbec nejmladší vítěz v historii tohoto závodu. Na Tour de France 2008 skončil v celkové klasifikaci na dvanáctém místě a v soutěži jezdců do 25 let druhý[4]. Na Olympijských hrách v Pekingu v roce 2008 dojel pětačtyřicátý.[5] V roce 2008 se stal podruhé králem české cyklistiky.

Na jaře roku 2009 spustil své první oficiální internetové stránky.[6] Na Tour de France skončil v celkovém pořadí na 9. místě se ztrátou 14:16 na vítězného Alberta Contadora, v kategorii do 25 let skončil 3. se ztrátou 10:05 na vítězného Andy Schlecka.

V únoru vyhrál celkové pořadí závodu Kolem Sardinie, a vyhrál 2. etapu. Na závodě Paříž–Nice skončil celkově čtvrtý a vyhrál celkové pořadí mladých jezdců. V červenci na slavném závodu Tour de France obsadil 9. místo se ztrátou 11 minut 54 sekund na vítězného Alberta Contadora.

Před sezónou vyjádřil touhu atakovat stupně vítězů na Giro d'Italia.[7] Sezónu započal závody Volta ao Algarve a Paříž–Nice. Ostrým testem pro něj byl etapový závod Giro del Trentino, kde zvítězil v poslední etapě a navíc získal prvenství ve vrchařské soutěži. O dva dny později navíc získal 4. místo na poslední z ardenských klasik, závodě Lutych-Bastogne-Lutych.

I přesto, že nesplnil své předsezonní cíle, na Giru předvedl velmi dobrý výkon, získal 6. místo v celkové klasifikaci a navíc zvítězil v kategorii do 25 let, a získal tak bílý trikot. Po závodě se nechal slyšet, že pokud bude zdráv, hodlá absolvovat i nejprestižnější etapový závod současnosti - Tour de France.[8] Tak se také stalo a 2. července se Roman Kreuziger postavil na start Tour de France s cílem pomoct k co nejlepšímu celkovému umístění Vinokurovovi. Za svůj osobní cíl si Roman stanovil etapové vítězství. Hned v jedné z prvních etap ale Roman spadl a poranil si zápěstí (po závodě byla odhalena mikrofraktura člunkové kosti), což výrazně ovlivnilo jeho výkony v dalších etapách. O pár etap později navíc Vinokurov spadl, zlomil si stehenní kost a Tour de France pro něj skončila. Kreuziger chtěl pokračovat a vyhrát alespoň etapu, ale zbytkem Tour de France 2011 už se spíše protrápil, etapu nevyhrál a celkově se ztrátou přes tři hodiny skončil 112. Později se přišlo na to, že Kreuziger odjel skoro celou Tour se zlomenou rukou.

Roman Kreuziger (vlevo) s Janem Bártou (uprostřed) během cyklistického silničního závodu jednotlivců na LOH 2012 v Londýně

V roce 2012 měl v plánu jet závody Giro d'Italia a Vuelta a España a vynechat Tour de France.[9]

Na týdenním etapovém závodě Tierreno-Adriatico skončil celkově třetí.[10]

Podle plánu startoval na Giro d'Italia, ve kterém nesplnil roli lídra a celkově skončil až 15. Vyhrál 19. etapu, ve které už ale nebyl hrozbou pro čelo závodu.[11]

Na olympiádě v Londýně reprezentoval spolu s Janem Bártou, s čímž on sám ostře nesouhlasil.[12] V samotném závodě jel aktivně, do cíle dorazil 15.[13] Po dojezdu pak v rozhovoru prohlásil, že by bylo neslušné sjíždět uniklého Vinokurovova, který jezdí za stejnou stáj.[14] Následně rezolutně odmítl, že by na olympiádě Vinokurovovi pomáhal.[15]

Přestoupil do stáje Saxo-Tinkoff, se kterou podepsal tříletý kontrakt a stává se spolujezdcem Alberta Contadora.

14. dubna vyhrál jarní klasiku Amstel Gold Race.

Na nejvýznamnější cyklistickou akci Tour de France jel Kreuziger jako domestik Alberta Contadora a dařilo se mu výborně. Ve většině etap byl lepší než lídr týmu, a kdyby nebyl svazován týmovou strategií, pravděpodobně by ho porazil. Nejlepším etapovým výsledkem bylo 4. místo v horské časovce. Jeho tým Saxo-Tinkoff ovládl klasifikaci týmů. On sám obsadil celkově 5. místo. Po 17. etapě dokonce v průběžném pořadí figuroval na 3. místě a stal se tak prvním Čechem, který kdy dokázal být alespoň v průběžném pořadí na virtuálním pódiu Tour.