Esteban Chaves

Chaves v dresu týmu Colombia–Coldeportes v roce 2012.

Chaves se jako amatér stal vítězem Tour de l'Avenir 2011, závodu, mezi jehož dřívější vítěze patřili i budoucí vítězové Tour de France. Chaves byl součástí úniku v první etapě, díky čemuž se stal lídrem vrchařské soutěže. Vedení se po 2. etapě musel vzdát ve prospěch Garikoitze Braca, ale po 3. etapě si je vzal zpět. Bravo se stal lídrem vrchařské soutěže po 4. etapě a náskok si udržel až do cíle, zatímco Chaves se posunul do boje o celkové vítězství díky několika umístěním v top desítkách etap a před poslední etapou ztrácel na lídra závodu Davida Boilyho 7 sekund. Chaves se v závěrečné etapě dostal do čtyřčlenného úniku, který vznikl po předposledním stoupání, a ačkoliv byl před cílovou páskou poražen Warrenem Barguilem a Mattiem Cattaneem, 24sekundový náskok na peloton mu stačil k celkovému vítězství o 17 sekund.

Chaves se stal profesionálem v roce 2012 poté, co podepsal kontrakt s nově vzniklým týmem Colombia–Coldeportes, vzhledem k tomu, že se jeho předchozí tým Colombia es Pasión–Café de Colombia vrátil na národní úroveň. Chaves se zúčastnil Tirrena–Adriatica, ale odstoupil ze závodu v předposlední etapě. Poté, co dokončil závod Vuelta a Colombia na 18. místě, se navrátil do Evropy kvůli jednodennímu závodu v Baskicku, Prueba Villafranca de Ordizia. Tam zaútočil 10 km před cílem, ale byl dojet Gorkou Izagirrem z týmu Euskaltel–Euskadi. Ten ho následně porazil ve sprintu v cíli.[3] Svou skvělou formu si udržel i na etapovém závodu Vuelta a Burgos, kde vyhrál poslední etapu. V ní zaútočili na posledním stoupání dne týmoví kolegové z Teamu Sky Rigoberto Urán a Sergio Henao. Jediný, kdo stačil jejich tempu, byl právě Chaves; ten je v závěrečném sprintu o vítězství porazil, vyhrál etapu a celý závod dokončil na 3. místě celkově. Následující víkend získal Chaves další vítězství na Gran Premio Città di Camaiore v Itálii z pětičlenné skupiny, kterou zformoval s úřadujícím italským národním šampionem Francem Pellizottim z týmu Androni Giocattoli–Venezuela na stoupání Monte Pitoro.[4]

Na závodu Trofeo Laigueglia 2013 utrpěl Chaves mnohá zranění. Lékař odhalil, že měl složitou zlomeninu pravé klíční kosti, několik zlomenin na levé skalní kosti, pravé lícní kosti, klínové kosti a mnoho dalších zranění.[5]

Od sezóny 2014 začal Chaves jezdit za tým Orica–GreenEDGE.[6]

Chaves v červeném trikotu pro lídra celkového pořadí na Vueltě a España 2015.

Na Vueltě a España 2015 vyhrál Chaves 2. etapu ve sprintu proti Tomu Dumoulinovi (Team Giant–Alpecin) a Nicolasi Rochovi (Team Sky) na vrcholu stoupání třetí kategorie, Caminito del Rey. Díky tomu se stal lídrem celkového pořadí.[7] O vedení přišel po 5. etapě, kdy ztratil 6 sekund na Dumoulina při rozkolu v pelotonu,[8] ale hned v další etapě zaútočil 2 kilometry před cílem na stoupání Sierra de Cazorla a udržel si náskok 5 sekund na Dana Martina (Cannondale–Garmin) a Dumoulina, díky čemuž znovu vyhrál etapu a opět se stal lídrem celkového pořadí.[9] Během Vuelty Chaves prodloužil kontrakt s týmem o další 3 roky. Nakonec dojel na celkovém 5. místě.

V roce 2016 získal Chaves 2 pódiová umístění na Grand Tours, kdy dojel druhý celkově na Giru d'Italia, pouze za Vincenzem Nibalim, a třetí celkově na Vueltě a España. Tam zaostal za krajanem Nairem Quintanou a Chrisem Froomem. 1. října vyhrál Chaves jednodenní klasiku Il Lombardia, jeden z 5 cyklistických monumentů[10], čímž se stal historicky prvním kolumbijským vítězem monumentu. Jeho krajan Rigoberto Urán dokončil na třetím místě.

V červenci 2017 byl jmenován na startovní listině Tour de France 2017.[11] Závodem se protrápil na konečné 62. místo v celkovém pořadí se ztrátou téměř 2 a půl hodiny na vítěze Chrise Frooma.[12] Později téhož roku se vrátil na Vueltu a España. V úvodních etapách ukazoval dobrou formu[12], ale v průběhu závodu se propadl na konečné 11. místo.[13]

Chaves zahájil svou sezónu v Austrálii na jednodenním závodu Cadel Evans Great Ocean Road Race. První etapový závod odjel také v Austrálii, a to Herald Sun Tour. Tam zaútočil v předposlední etapě na posledním stoupání dne, vyhrál etapu a získal vedení v celkovém pořadí.[14] Svůj náskok si udržel i další den a získal tak celkové vítězství. Vrcholem sezóny bylo pro Chavese Giro d'Italia, kde vyhrál 6. etapu.

Chaves svou sezónu zahájil na etapovém závodu Volta a Catalunya v březnu. Po útoku 7 km před cílem na stoupání Port Ainé získal vítězství ve 4. etapě, díky čemuž získal vedení ve vrchařské i bodovací soutěži.[15] Své vedení si udržel v obou klasifikacích až do konce a zároveň si připsal 6. místo celkově, minutu a 4 sekundy za celkovým vítězem Adamem Yatesem.[16]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Esteban Chaves na anglické Wikipedii.

• Giro d'Italia 2016
• Volta a Catalunya 2021

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Esteban Chaves na Wikimedia Commons