Sigilmassasaurus brevicollis

Sigilmassasaurus brevicollis; Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 100 až 94 miliony let
	Krční obratle sigilmassaura (exemplář CMN 50791)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	plazi (Sauropsida);
Nadřád	dinosauři (Dinosauria);
Řád	plazopánví (Saurischia);
Podřád	Theropoda;
Nadčeleď	Megalosauroidea;
Čeleď	Spinosauridae;
Rod	Sigilmassasaurus; Russell, 1996
Binomické jméno
	Sigilmassasaurus brevicollis; Russell, 1996
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sigilmassasaurus brevicollis ("ještěr ze Sigilmassy [starodávné marocké město]") byl potenciálně vědecky neplatný druh masožravého teropodního dinosaura z čeledi Spinosauridae, žijící v období rané svrchní křídy (geologický stupeň cenoman, asi před 100 až 94 miliony let) na území dnešního Maroka.

Odborná práce, vydaná v květnu roku 2020, shledává tento druh za formálně neplatný, ve skutečnosti se má jednat o mladší synonymum druhu Spinosaurus aegyptiacus.[1]

Historie

Rekonstrukce krční páteře teropodů rodu Sigilmassasaurus a Baryonyx.

Fosilie tohoto teropoda byly objeveny v sedimentech souvrství Kem Kem na území oázy Tafilalt přibližně na jihovýchodě Maroka. Holotyp dinosaura (kat. ozn CMN 41857) představuje pouze jeden krční obratel, jehož přesné systematické zařazení je nejisté. Druh S. brevicollis formálně popsal kanadský paleontolog Dale Russell v roce 1996[2], od té doby se však tento taxon stal předmětem spekulací o jeho validitě (vědecké platnosti).[3] Studie z roku 2018 jeho platnost nicméně potvrzuje a řadí druh S. brevicollis spolu s velmi blízce příbuzným druhem Spinosaurus aegyptiacus do společného kladu Spinosaurini.[4] Podle stejné odborné práce dokonce největší známý exemplář "spinosaura" MSNM V4047 patří ve skutečnosti druhu S. brevicollis, což by z tohoto druhu činilo jednoho z největších známých teropodů vůbec.[5][6]

Paleoekologie

Sigilmassasaurus sdílel ekosystémy s několika dalšími obřími teropody, konkrétně rody Carcharodontosaurus, Spinosaurus, Deltadromeus a Bahariasaurus.[7] Společně tito obří predátoři obývali delty tehdejších příbřežních nížin severní Afriky. Vzhledem k tomu, že by si potravně konkurovali, muselo u nich nejspíš dojít k rozdělení ekologických nik (živili se nejspíš jiným druhem potravy).[8]

Odkazy

Reference

Robert S. H. Smyth, Nizar Ibrahim & David M. Martill (2020). Sigilmassasaurus is Spinosaurus: a reappraisal of African spinosaurines. Cretaceous Research, 104520. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104520
Russell, D. A. (1996). Isolated dinosaur bones from the middle Cretaceous of the Tafilalt, Morocco. Bulletin du Muséum National d’Histoire Naturelle, Paris, Série 4 18: 349–402.
Ibrahim, Nizar; et al. (2014). "Semiaquatic adaptations in a giant predatory dinosaur". Science. 345 (6204): 1613–6. doi:10.1126/science.1258750
Arden, T. M. S.; Klein, C. G.; Zouhri, S.; Longrich, N. R. (2018). "Aquatic adaptation in the skull of carnivorous dinosaurs (Theropoda: Spinosauridae) and the evolution of aquatic habits in Spinosaurus". Cretaceous Research. doi:10.1016/j.cretres.2018.06.013
dal Sasso, C.; Maganuco, S.; Buffetaut, E.; Mendez, M. A. (2005). "New information on the skull of the enigmatic theropod Spinosaurus, with remarks on its sizes and affinities". Journal of Vertebrate Paleontology. 25 (4): 888–896. doi:10.1671/0272-4634(2005)025[0888:NIOTSO]2.0.CO;2
SOCHA, Vladimír. Jak velký byl Spinosaurus?. OSEL.cz [online]. 20. února 2017. Dostupné online. (česky)
Weishampel, David B; et al. (2004). "Dinosaur distribution (Late Cretaceous, Africa)." In: Weishampel, David B.; Dodson, Peter; and Osmólska, Halszka (eds.): The Dinosauria, 2nd Edition, Berkeley: University of California Press. str. 604-605. ISBN 0-520-24209-2.
Sereno, P. C.; et al. (1996). "Predatory dinosaurs from the Sahara and Late Cretaceous faunal differentiation". Science. 272: 986–991. doi:10.1126/science.272.5264.986

Literatura

Stromer, E (1934). Wirbeltierreste der Baharíje-Stufe (unterstes Cenoman). 13. Dinosauria. Abh. bayer. Akad. Wissensch., math-naturwiss. Abt. N.F.. 22: 1–79.
McFeeters, Bradley; et al. (2013). A reevaluation of Sigilmassasaurus brevicollis (Dinosauria) from the Cretaceous of Morocco. Canadian Journal of Earth Sciences. 50: 636–649. doi: 10.1139/cjes-2012-0129

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] Robert S. H. Smyth, Nizar Ibrahim & David M. Martill (2020). Sigilmassasaurus is Spinosaurus: a reappraisal of African spinosaurines. Cretaceous Research, 104520. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104520

[2] Russell, D. A. (1996). Isolated dinosaur bones from the middle Cretaceous of the Tafilalt, Morocco. Bulletin du Muséum National d’Histoire Naturelle, Paris, Série 4 18: 349–402.

[3] Ibrahim, Nizar; et al. (2014). "Semiaquatic adaptations in a giant predatory dinosaur". Science. 345 (6204): 1613–6. doi:10.1126/science.1258750

[4] Arden, T. M. S.; Klein, C. G.; Zouhri, S.; Longrich, N. R. (2018). "Aquatic adaptation in the skull of carnivorous dinosaurs (Theropoda: Spinosauridae) and the evolution of aquatic habits in Spinosaurus". Cretaceous Research. doi:10.1016/j.cretres.2018.06.013

[5] Sasso, C.; Maganuco, S.; Buffetaut, E.; Mendez, M. A. (2005). "New information on the skull of the enigmatic theropod Spinosaurus, with remarks on its sizes and affinities". Journal of Vertebrate Paleontology. 25 (4): 888–896. doi:10.1671/0272-4634(2005)025[0888:NIOTSO]2.0.CO;2

[6] SOCHA, Vladimír. Jak velký byl Spinosaurus?. OSEL.cz [online]. 20. února 2017. Dostupné online. (česky)

[7] Weishampel, David B; et al. (2004). "Dinosaur distribution (Late Cretaceous, Africa)." In: Weishampel, David B.; Dodson, Peter; and Osmólska, Halszka (eds.): The Dinosauria, 2nd Edition, Berkeley: University of California Press. str. 604-605. ISBN 0-520-24209-2.

[8] Sereno, P. C.; et al. (1996). "Predatory dinosaurs from the Sahara and Late Cretaceous faunal differentiation". Science. 272: 986–991. doi:10.1126/science.272.5264.986