Sidonie
Sidonie (slovensky Sidónia) je osada a katastrální území tvořící část města Brumov-Bylnice v okrese Zlín, ležící v Bílých Karpatech v těsném sousedství česko-slovenské státní hranice v nadmořské výšce 355 m n. m. Většina zástavby se nachází v délce 4,5 km v údolí podél toku Vlárky, k Sidonii však patří i oblast Vlárského průsmyku se stejnojmenným nádražím.
Sidonie | |
---|---|
Dělnická kolonie | |
Lokalita | |
Charakter | osada |
Obec | Brumov-Bylnice |
Okres | Zlín |
Kraj | Zlínský kraj |
Historická země | Morava + Slovensko |
Zeměpisné souřadnice | 49°2′39″ s. š., 18°4′38″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 295 (2011)[1] |
Katastrální území | Sidonie (7,52 km²) |
PSČ | 763 34 |
Počet domů | 133 (2011)[1] |
Sidonie | |
Další údaje | |
Kód části obce | 147796 |
Kód k. ú. | 747793 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Sidonie byla původně, stejně jako sousední Svatý Štěpán, sklářskou vesnicí. Roku 1788 ji zřídil majitel brumovského panství Jan Křtitel Iléšházy a pojmenoval ji po své manželce Sidonii Iléšházyové. Sklářská huť se nacházela v uherské části osady. Nejprve se osada jmenovala Svatá Sidonie a náležela k obci Bylnici. V letech 1899 až 1908 byla v Sidonii vybudována sklářská dělnická kolonie (domy čp. 65-71). Roku 1933 ukončila zdejší huť svoji činnost a na přelomu let 1937 a 1938 byla zbourána. 1. ledna 1952 se moravská část osady stala samostatnou obcí, formálně však bylo oddělení provedeno až k 1. lednu 1954[2]. Z rozhodnutí gottwaldovského ONV byla obec k 1. červenci 1964 přejmenována na Sidonii. Od roku 1976 je Sidonie součástí města Brumov-Bylnice.
Po zániku Československa na konci roku 1992 byla nová státní hranice původně vedena tokem Vlárky. Většina zástavby osady se nachází na pravém, moravském břehu říčky, skupina několika domů v centrální části vsi, které obývalo devět rodin, však stojí na levém břehu, který připadl Slovensku. Jediná přístupová silnice, vedoucí z Vlárského průsmyku, navíc tok Vlárky několikrát překračuje. Slovenská část osady s názvem Sidónia se stala součástí obce Horné Srnie a místním rodinám se značně zkomplikoval život spjatý se zbytkem vesnice, nacházející se nyní již v jiném státě.[3] Dne 25. července 1997 došlo k úpravě česko-slovenské státní hranice a malé území na levém břehu s několika domy v centru Sidonie se stalo součástí Česka (vyměněnou za osadu U Sabotů u Javorníku). Státní hranice je rovněž od té doby vedena středem silnice z Vlárského průsmyku.
Pamětihodnosti
- Kaple svatého Martina
- Chlebová pec – kulturní a technická památka. Sloužila sklářům v Sidonii na pečení chleba i svátečního pečiva. V Sidonii se jich dochovalo pouze 7. V některých se peče i dodnes. Původně pecí bylo 19. Asi nejznámější pec je na takzvané Rajčůrni. Střecha je pokryta šindelem.[4]
Galerie
- domy na levém břehu Vlárky, původně součást Slovenska
- jihozápadní okraj osady u Vlárského průsmyku
- náves s hostincem U Pekařů
- chlebová pec
- zvonice a kříž
Odkazy
Reference
- Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- Úřední list republiky Československé, ročník 1954, částka 105, str. 998, vydáno v Praze dne 21. srpna 1954
- FUKSOVÁ, Jana. Osadu Sidonie rozdělila hranice, lidé se k sobě vrátili až po letech [online]. Idnes.cz, 2013-01-02 [cit. 2016-12-30]. Dostupné online.
- Kolonie sklářů a chlebová pec Archivováno 11. 7. 2021 na Wayback Machine, vychodni-morava.cz
Literatura
- Petr Mašláň, Lenka Plevová: Sidonie – historie a příroda sklářské osad, Museum regionu Valašsko, Vsetín 2014, ISBN 978-80-87614-26-6.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sidonie na Wikimedia Commons
- Neoficiální stránky Sidonie
- Oficiální stránky města Brumov-Bylnice
- Dokument „Vývoj osady a obce Svatá Sidonie“[nedostupný zdroj]
- Sidonie v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Sidonie dostala k 220 letům také vylepšení oltáře Zlínský deník, 4. 12. 2008
- Sidonka je krásná, shodují se vesničané Zlínský deník, 23. 2. 2009