Sidney Wood

Již na čtrnácté narozeniny vyhrál tenisové mistrovství Arizony, čímž se kvalifikoval na French Championships a následně se mohl zúčastnit také Wimbledonu[1] V roce 1927 se stal na nejslavnějším turnaji světa nejmladším soutěžícím v historii, když do singlu turnaje nastoupil v 15 letech a 231 dnech věku a o tři dny později odehrál první deblový zápas.[2] Ve Wimbledonu zvítězil v roce 1931 a k roku 2011 je po Beckerovi a Baddeleyovi třetím nejmladším šampiónem (19 let a 8 měsíců), když Frank Shields nemohl pro poraněné koleno nastoupit do finále.[3] Je tak jediným wimbledonským vítězem, jenž neodehrál finálový zápas.[4]

Do finále se probojoval i na dalších grandslamech, a to ve smíšené čtyřhře na French Championships 1932, mužské dvouhře (1935) a čtyřhře (1942) na US Championships. Vždy odešel poražen. Byl také členem americké daviscupového týmu, v němž si v roce 1934 zahrál finále.

Roku 1964 byl uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy. V době úmrtí byl jejím nejstarším členem.[5]

Narodil se v connecticutském Black Rocku u Bridgeportu. Vystudoval střední Hill School v pensylvánském Pottstownu, na které založil tradici tzv. „J-ball“.

K tenisu jej přivedl strýc Watson Washburn, který byl také členem amerického daviscupového družstva.[1]

Měl čtyři syny Davida, Colina, Sidneyho III. a W. Godfrey Wooda. Sidney Wood III. hrál za tenisový klub Yaleovy univerzity. Zemřel ve dvaceti dvou letech při ranní autonehodě na severokarolínské dálnici v roce 1961, když jel v autě řízeném spoluhráčem.[6] Colin Wood se stal předmětem objektivu fotografky Diane Arbusové v jedné z jejích nejlépe hodnocených fotek Child with Toy Hand Grenade in Central Park (1962; Dítě s hračkou ručního granátu v Central parku).[7]