Sidkijáš

Sidkijáš (hebrejsky: צִדְקִיָּהוּ‎, Cidkijahu, případně צִדְקִיָּה‎, Cidkija), v českých překladech Bible přepisováno též jako Cidkiáš, Sedechiáš, Sedekjáš či Sedekiáš, byl z Davidovské dynastie v pořadí devatenáctý a zároveň poslední král samostatného Judského království. Jeho jméno se vykládá jako „(Má) spravedlnost (je) Hospodin“.[1] Toto jméno mu dal babylónský král Nebúkadnesar, který sesadil z judského trůnu jeho předchůdce a zároveň synovce Jójakína a dosadil jej místo něj. Předtím byl Sidkijáš známý pod jménem Matanjáš, (hebrejsky: מַתַּנְיָה‎ Matanja, doslova Dar Hospodinův),[2] přepisováno též jako Mataniáš či Mattanja.[3] Dle názoru moderních historiků a archeologů král Sidkijáš vládl asi v letech 596 až 586 př. n. l.[4] Podle kroniky Davida Ganse by však jeho kralování mělo spadat do let 3327–3338 od stvoření světa neboli do rozmezí let 435–423 před naším letopočtem,[5] což odpovídá 11 letům vlády, jak je uvedeno v Tanachu.[6][7]

Sidkijáš
Narození	617 př. n. l.
	Jeruzalém
Úmrtí	550 př. n. l. (ve věku 66–67 let)
	Babylón
Potomci	Mulek
Otec	Jóšijáš
Matka	Hamutal
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sidkijáš byl synem krále Jóšijáše[8] a jeho ženy Chamútaly, jež byla dcerou Jirmejáše z Libny. Na judský trůn usedl ve svých 21 letech, ale stejně jako před ním jeho bratr Jójakím a poté jeho synovec Jójakín se i on v královské pozici dopouštěl „toho, co je zlé v Hospodinových očích“.[9] Nedbal na varování proroka Jeremjáše[10] a přidal se na stranu osnovatelů spiknutí proti králi Nebúkadnesarovi, jež bylo zřejmě vedeno faraónem Chofrou.[11] Při trestné výpravě babylónského krále byly nakonec prolomeny hradby Jeruzaléma a město vypleněno. Sidkijáši se sice podařilo uprchnout, ale brzy byl dopaden a zajat na Jerišských pustinách. Byl přiveden do Ribly k Nebúkadnesarovi, který nechal před jeho očima popravit jeho syny. Poté byl Sidkijáš oslepen a v řetězech odveden do žaláře v Babylóně, kde zemřel.[12] Mezitím babylónské vojsko dokonalo zkázu Jeruzaléma. Nejen, že město i s Chrámem vypálilo, ale úplně zbořilo jeho hradby. Téměř všichni zbylí obyvatelé Judského království byli odvedeni do babylónského zajetí. V zemi byla ponechána pouze část chudiny pod správou Gedaljáše, který zastával svůj úřad správce v Mispě.[13]