Jójakín

Jójakín (hebrejsky: יְהוֹיָכִין‎, Jehojachin), v českých překladech Bible přepisováno též jako Joakin, Joachin či Jehojakin, byl z Davidovské dynastie v pořadí osmnáctý král samostatného Judského království. Jeho jméno se vykládá jako „Hospodin napřimuje“, „Hospodin podepírá“, případně „Hospodin připraví“.[1] Byl znám také pod jménem Konjáš (hebrejsky: כָּנְיָהוּ‎, Konjahu),[2] přepisováno též jako Koniáš, jež má tentýž význam jako předchozí, a také pod jménem Jekonjáš (hebrejsky: יְכָנְיָה‎, Jechonja, doslova „Upevňuje Hospodin“),[3] přepisováno též jako Jekoniáš či Jechoniáš.[4][5] Dle názoru moderních historiků a archeologů král Jójakín vládl v roce 597 př. n. l.[6] Podle kroniky Davida Ganse by však jeho kralování mělo spadat do roku 3327 od stvoření světa neboli do rozmezí let 435–434 před naším letopočtem.[7] Podle údajů v Knihách kronik kraloval v Jeruzalémě pouhé 3 měsíce a 10 dnů.[8]

Jójakín
Narození	616 př. n. l.
	Jeruzalém
Úmrtí	597 př. n. l. (ve věku 18–19 let)
	Babylón
Potomci	Shealtiel
Otec	Jójakím
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jójakín byl synem krále Jójakíma a jeho ženy Nechušty, jež byla dcerou Elnátana z Jeruzaléma. Na judský trůn usedl ve svých 18 letech, přičemž zřejmě již od svých 8 let figuroval jako spoluvládce svého otce, ale stejně jako jeho otec se dopouštěl „toho, co je zlé v Hospodinových očích“.[9] Za jeho samostatné vlády byl Jeruzalém obléhán babylónským vojskem. Poté, co k obléhanému městu dorazil i samotný král Nebúkadnesar, Jójakín „vyšel ke králi babylónskému, on i jeho matka, jeho služebníci, velitelé i dvořané.“[10] Nebúkadnesar vzal z města všechny cennější věci a zajal všechny obyvatele urozenějšího původu včetně krále Jójakína – ty odvedl do Babylónu. Mezitím Nebúkadnesar na judský trůn dosadil Jójakínova strýce Matanjáše, jemuž změnil jméno na Sidkijáš.

Ačkoliv měl Jójakín v Babylóně status zajatce, nalezené babylónské tabulky svědčí o tom, že dostával, on i jeho rodina, zaopatřovací příděly přímo od královského dvora. Po smrti Nebúkadnesara jeho nástupce Evíl-merodak dokonce Jójakínovi projevoval zvláštní přízeň.[11][12]