Sexuální revoluce

Pod pojmem sexuální revoluce se povětšinou myslí kulturní a sociální proces, který se v západní kultuře odehrál ve 20. století, především pak od 60.–80. let 20. století, ač někdy je počátek sexuální revoluce spojován již s uvolněním společenských konvencí po 1. světové válce.[1] Za tradiční znaky procesu jsou považovány oslabení tradičního manželství a vyjmutí sexu z jeho kontextu, oslabení monogamie, užívání antikoncepce, možnost legálního potratu, akceptace veřejné nahoty, nástup moderní sexuologie, akceptace masturbace či neheterosexuálních a okrajových forem sexuálního chování (zejména homosexuality).[1][2] Za součást sexuální revoluce bývá považován též nový přístup k módě a oblékání, který se otevřeně hlásí k úkolu zvýraznit sexuální znaky či svádět (zejména minisukně)[3] či dostupnost pornografie, za milník bývá označován zejména nástup časopisu Playboy v USA. Někdy je sexuální revoluce chápána jako program některých hnutí, např. feminismu, hnutí za práva gayů a leseb, nové levice, hippies apod. To však tato hnutí ne vždy přijímají (např. kritika pornografie v rámci druhé vlny feminismu).

Zavedení pojmu sexuální revoluce je připisováno psychoanalytikovi Wilhelmu Reichovi, který tak nazval i svou knihu.[4] Reich, představitel freudovské „levice“, vnímal osvobození sexuality a sexuální energie politicky, věřil, že průlom na rovině sexuální povede i k osvobození společenskému. Na to v 60. letech navázal např. Herbert Marcuse. Za mezník sexuální revoluce na rovině ideové bývá někdy též považována teoretická práce sexuologa Alfreda Kinseyho v 50. letech 20. století. V sociologickém smyslu je však sexuální revoluce jako sociální fenomén spojována spíše až se 60. lety.

Konec či zmírnění sexuální revoluce bývá připisováno 90. letům 20. století, především v souvislosti s rozšířením povědomí o pandemii AIDS.

V širším smyslu může pojem sexuální revoluce označovat každý zásadní historický předěl v normách a sexuálním chování, i mimo 20. století.[5][6]