Severní geomagnetický pól
Severní geomagnetický pól[1] je místo, kde osa magnetického dipólu nejlépe aproximujícího zemské magnetické pole protíná na severu povrch Země. Leží v severozápadním Grónsku na 79° severní šířky a 290° východní délky, čili asi 1 250 km od geografického severního pólu. Osa tohoto dipólu svírá úhel 11° s zemskou osou, dipól má magnetický moment 8,0.1022 J T−1. S časem se poloha této osy mění.
Severní magnetický pól je pohybující se místo na Zemi, ze kterého indukční čáry geomagnetického pole směřují svisle vzhůru. Magnetická inklinace je zde +90°; magnetická deklinace zde není definována, sbíhají se zde všechny izogonické linie.
Magnetický pól na severní polokouli je fyzikálně jižní pól. Magnetický sever a jih byly totiž definovány podle orientace střelky kompasu. Severní pól střelky je tedy přitahován jižním magnetickým pólem Země.
Severní magnetický pól není přesně protilehlý vůči jižnímu magnetickému pólu, jejich spojnice neprochází středem Země, oba se nacházejí na západní polokouli.
Poloha magnetického pólu a dějiny výzkumu
V roce 1831 se polohu magnetického pólu na severní polokouli poprvé pokusil určit polární badatel James Clark Ross. Další bádání provedl v roce 1904 norský polárník Roald Amundsen. V roce 2005 byla jeho poloha odhadnuta na 82°42′ severní šířky a 114°24′ západní délky. V roce 2007 byl v rámci pořadu Top Gear dosažen autem bod na 78° 35′ 42″ s. š., kde se magnetický pól nacházel v roce 1996.[2]
Pohyb magnetického pólu
Magnetický pól se neustále posunuje, což je dáno změnami v zemském magnetickém poli. Od roku svého objevu se magnetický pól posunul již o 2200 km. Jak severní magnetický pól na počátku 21. století opouští kanadskou Arktidu, je jeho pozemní výzkum stále obtížnější, na významu nabývá jeho satelitní sledování.[3] S pohybem pólů souvisí tzv. Laschampská událost.
Poloha pólu každý den driftuje v elipsách asi o 40 m směrem k severu. Rychlost posunu se mění. Od objevu severního magnetického pólu do roku 1904 zůstával prakticky na stejném místě.[4] V 90. letech 20. století se severní magnetický pól přesouval rychlostí asi 15 km/rok, od té doby se rychlost jeho přesunu zvýšila, v roce 2019 byla rychlost přesunu nejméně 50 km/rok. Od roku 1996 se posouval o 64 km/rok. V roce 2009 se posouval rychlostí 64 km/rok.[4] Zrychlení přesunu se ale týká pouze severního magnetického pólu, jižní magnetický pól se přesouvá stále zvolna. Na rozhraní zemského pláště a jádra byla objevena řeka roztaveného železa.[6] To by mohl být důvod posouvání severního magnetického pólu.[7]
Odkazy
Reference
- HALLIDAY, David; RESNICK, Robert; WALKER, Jearl. Fyzika 2 (český překlad). Brno: VUTIUM, 2013, 2. přeprac. vyd.. ISBN 978-80-214-4123-1. Kapitola 32-6, s. 883–4. (český překlad)
- 1996 Certified Position of the Magnetic North Pole. polarrace.com [online]. [cit. 2008-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-13.
- DOCKRILL, Peter. Earth's Magnetic North Pole Keeps Moving Towards Siberia at a Mysteriously Fast Pace. ScienceAlert [online]. [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. (anglicky)
- WIRNITZER, Jan. Severní magnetický pól se rekordním tempem posouvá k Rusku. idnes.cz [online]. 30. prosince 2009 12:34. Dostupné online.
- https://www.osel.cz/9160-ve-vnejsim-jadru-zeme-tece-obrovska-reka-roztaveneho-zeleza.html - Ve vnějším jádru Země teče obrovská řeka roztaveného železa
- https://phys.org/news/2020-05-explanation-earth-north-magnetic-pole.html - A possible explanation for the Earth's North magnetic pole moving toward Russia
Související články
Externí odkazy
- LÁZŇOVSKÝ, Matouš. Severní magnetický pól se vydal na cesty. Co když doputuje až na jih?. Technet cz [online]. 15. února 2019 8:13. Dostupné online.