Sestřelení bombardéru Godfathers Inc. 25. dubna 1945

Emblém 398. bomb. skupiny.

Skupina byla založena 15. února 1943 a vybavena těžkými bombardéry B-17 Flying Fortress.[4] Aktivována byla na začátku března 1943 na vojenské letecké základně Ephrata se čtveřicí bombardovacích perutí.[4] Výcvik zakončila 20. dubna 1943 ve washingtonském Geiger Field. Od června do prosince 1943 působila na letecké základně u Rapid City v Jižní Dakotě, kde do konce roku vycvičila 326 posádek B-17.[4] Od začátku roku 1944 se skupina začala cvičit pro boj a v dubnu 1944 přesunula do Anglie.[4] Přiřazena byla k 8. letecké armádě a umístěna na základně Nuthampstead, kde v květnu 1944 začalo její bojové nasazení trvající až do konce války v Evropě.[4] Vedla především strategická bombardování proti průmyslovým a dopravním cílům v Německu, výjimkou se v červnu 1944 staly útoky při bitvě o Normandii a následující podpora ostatních vojsk jako např. při bitvě v Ardenách.[4] Poslední bojovou misí za druhé světové války byl útok na letiště v Plzni.[4] Po skončení války v Evropě přepravovala skupina osvobozené zajatce z Německa do Francie.[4]

V 30. letech 20. století se společnost Boeing zúčastnila soutěže o dodávku 200 čtyřmotorových dálkových bombardérů, ale její prototyp havaroval, byť v soutěži exceloval svými parametry. Letecké sbory letoun objednaly v malé sérii a v roce 1938 byl uveden do služby. I následně se konstrukčně vyvíjel do mnoha variant a stal se 3. nejvyráběnějším bombardérem všech dob. Americké armádní letectvo jej během druhé světové války používalo především pro denní strategická bombardování proti nepřátelským průmyslovým a vojenským cílům. Armádní letectvo B-17 propagovalo jako strategickou zbraň, neb byl relativně rychlý, operoval ve velkých výškách, měl dlouhý dolet a těžkou obrannou výzbroj. Zároveň byl odolný a dokázal se z mise vrátit i s těžkými poškozeními.

Konkrétní letadlo 42-97266 bylo vyrobeno společností Boeing ve výrobním bloku B-17G-45-BO Fortress.[5] Prvně bylo 12. března 1944 přiděleno k 388. bombardovací skupině působící na základně RAF Knettishall.[1] Následující rok bylo 12. ledna přiřazeno k 398. bombardovací skupině.[1]

Ač dokument Missing Air Crew Report 14224, vyšetřovací zpráva havárie, opakovaně uvádí, že přezdívku letoun neměl,[6] v několika dokumentech se objevuje přezdívka letadla „Godfathers Inc.“.[7][1][8]

Letounu velel 1. pilot nadporučík Allan Ferguson.[9] Celou posádku tvořili (věk v době události):[1][6]^{:4, 14}

• 1. pilot: 2nd Lt. Allan H. Ferguson, Jr. (21 let)[10]
• 2. pilot: F/O John Robert Halbert (21 let)[11]
• navigátor: 2nd Lt. Howard Udell Feldman (20–21 let)[12][13]
• radiooperátor: T/Sgt. Michael J. Brennan, Jr. (Mike, 19 let)[14]
• střelec spodní věže: S/Sgt. William D. O'Malley, Jr. (Bill, 20 let)[15]
• palubní mechanik a střelec horní věže: T/Sgt. Joseph Alexander Heustess, Jr. (Joe, 22 let)[16]
• zadní střelec: S/Sgt. Byron O. Young (22 let)[17]
• pravý boční střelec: S/Sgt. Harry I. Mazer (19 let)[18][19]

John Halbert při tomto letu, své první misi,[20] zaskakoval za Johna Smithe, druhého pilota stálé posádky, protože ten byl při záskoku v jiné posádce sestřelen dva týdny před touto misí.[18] Letu se neúčastnil ani Harry Gray, přední střelec ošetřovaný v době mise v nemocnici se zraněním z předešlého letu.[18] Když měl být v půlce dubna H. Gray z nemocnice propuštěn, byla na pokoji zjištěna infekční spála a pokoj byl umístěn do karantény na 10 dní.[20] H. Gray byl propuštěn 25. dubna a následně se v kasárnách dozvěděl o sestřelu posádky.[20]

Po skončení války, nejspíše ještě v květnu,[18] se rozšířila nepravdivá legenda, že dvanáctičlenná posádka byla v Liticích ubita Němci vším, co bylo po ruce, ubodána vidlemi a následně nedůstojně pohřbena.[3][9][28]^:97[24][34] Obyvatelé Litic byli převážně Němci a vesnice proto byla za války na území odtržených Sudet.[35] Ač z osmi letců zemřelo pět v troskách letadla, jeden byl nejspíše zastřelen vojáky a dva se stali zajatci, pověst stavěla na svědectví francouzského zajatce o lynči, jehož obětí se američtí letci měli stát.[24] Existuje i rukopisný seznam domněle zavražděných vojáků, který byl vložen do litické kroniky.[18][24] Ze dvanácti jmen jich pět patří zesnulým mužům z posádky A. Fergusona dalších šest jmen je neznámých a poslední jméno patří Haroldovi Cramerovi, 2. pilotovi bombardéru B-17G ze 447. bombardovací skupiny, který byl sestřelen 19. dubna 1945 při náletu na Pirnu.[18] Neznámá jména, nejspíše patřící australským vojákům, kteří zahynuli při přemisťování ze zajateckého tábora,[35] pochází z neurčené zprávy vyšetřovací komise americké armády z roku 1945.[24] Podle historika Karla Fouda jsou zcela smyšlené zmínky o rituálních tancích na nedůstojných hrobech vojáků.[24] Považuje je za výsledek poválečného napětí mezi sudetskými Němci a Čechy.[24] Zmínky o 12 letcích zabitých obyvateli se objevují i v 21. století.[36]

Emblém 602. bombardovací perutě.

Letci zabití v letadle byli pohřbení na litickém hřbitově do společného hrobu.[35] Po osvobození byly ostatky americkou armádou exhumovány a odvezeny k provizornímu pohřbení,[35] později byly pohřbeni řádně.

Navigátor Howard U. Feldman je pohřben na americkém vojenském hřbitově Lorraine American Cemetery and Memorial ve francouzském Saint-Avold.[12] Pilot Allan Ferguson je pochován na Memorial Park Cemetery and Crematorium v illinoiské „vesnici“ Skokie.[10] John Halbert je pohřben na Saint Pius X Cemetery v pensylvánském Mount Pleasant.[11] Na hřbitově Long Island National Cemetery v newyorském East Farmingdale leží Michael Brennan.[14] Joseph Heustess byl pohřben na First United Methodist Cemetery ve Winnsboro v Jižní Karolíně.[16]

Ostatky Byrona Younga byly nejdříve identifikovány jako ostatky Joea Heustesse a provizorně pochovány na americkém vojenském hřbitově v Norimberku.[6]^:18–19 Následně byly exhumovány a 16. srpna 1945 pohřbeny také na Lorraine American Cemetery and Memorial‎. Na konci ledna 1946 byly ostatky označeny jako neznámý X-1079, v únoru 1946 byly správně identifikovány jako ostatky B. Younga.[6]^:18–19 Byron Young byl nakonec pohřben na Fort Snelling National Cemetery v minnesotském hlavním městě Minneapolis.[17]

Harry Mazer zemřel 7. dubna 2016 ve věku 90 let, místo pohřbení není známé.[19] William O'Malley se dožil 94 let.[15] Zemřel 7. června 2019 a je pohřben na Windridge Memorial Park and Nature Sanctuary v illinoiském Cary.[15]

V Liticích byl 6. července 1946[18][37] odhalen pomník letcům z posádky Allana H. Fergusona od Josefa Nechutného.[38] Na neopracovaném bloku štěnovické žuly byla umístěna skleněná deska s vyobrazením formací letadel, českou a americkou vlajkou a textem nesprávně připomínající 12 letců ubitých Němci.[38]

Komunistický režim se snažil, aby se na účast a zásluhy západních spojeneckých armád zapomnělo. Pomník byl proto nejprve přesunut od hlavní silnice na roh ulic Spádná a K Rokli.[9][37][39] V roce 1960 byla vyměněna pamětní deska – místo zmínky amerických letců nesla nová deska citát Julia Fučíka Lidé, měl jsem vás rád, bděte! a text Na věčnou památku bojovníkům proti fašismu věnují občané Litic.[40][38] V roce 1978 byla deska přemístěna do Lidového domu.[38] Obyvatelé však na americké osvoboditele nezapomínali.[41] V roce 1985 uctilo v Liticích památku amerických letců přibližně 200 lidí z Plzně a okolí.[41] Pietního aktu se zúčastnil i americký velvyslanec William Luers, který v krátkém projevu připomněl roli amerických vojáků při osvobozování západních Čech.[41]

Po Sametové revoluci byla nalezna původní deska – v dobrém stavu s drobnými povrchovými poškozeními, ale pro její určitou historickou hodnotu byla uložena v muzeu.[40] V roce 1990 byla na pomník instalována její kopie[38][40] a tak deska stále nesprávně uvádí 12 ubitých letců.[3][31] Od června 2000 doplňuje pomník samostatná tabule se správnými informacemi a jmény šestice zahynulých letců, kterou pořídili přeživší členové stálé posádky zříceného bombardéru a Letecko-historické sdružení SLET Plzeň.[39] Pomník je místem každoroční pietní akce za účasti obyvatel, zástupců samospráv a Velvyslanectví USA, příslušníků ozbrojených složek a dalších.[34][42][43]

Joseph Heustess je uveden s dalšími 28 muži na památníku druhé světové války v parku někdejšího institutu Mt. Zion ve Winnsboro.[16]