Sergej Fjodorovič Achromejev

Ve Velké vlastenecké válce bojoval v jednotkách Leningradského, Stalingradského, Jižního a 4. ukrajinského frontu.

Po 2. světové válce postupoval ve funkcích i hodnostech, až byl v roce 1974 převelen do generálního štábu do funkce náčelníka Hlavní operační správy, později byl 1. zástupcem náčelníka generálního štábu. Jeho zásluhy při organizaci a plánování afgánské války mu v květnu 1982 vynesly titul Hrdina Sovětského svazu. Blízký vztah, negativně vnímaný kolegy,[1] k ministru obrany Ustinovovi, mu vynesl v březnu 1983 povýšení na maršála Sovětského svazu. Po odchodu náčelníka generálního štábu Ogarkova byl jeho přirozeným nástupcem, v nové funkci zprvu podporoval politiku Gorbačova i proti svým podřízeným, ale po nějaké době oponoval jednostranným ústupkům v odzbrojovacích jednáních s USA.[2] Nakonec byl v prosinci 1988 nahrazen poslušnějším generálem.

Po neúspěšném pokusu skupiny konzervativců o převzetí moci v SSSR spáchal dne 24. srpna 1991 sebevraždu. Pochován je na Trojekurovském hřbitově v Moskvě.

• 1942 absolvoval Vojensko-námořní vysokou školu M.V.Frunze
• 1942 absolvoval 2. Astrachaňskou pěchotní školu (v dvouměsíčním programu)
• 1945 absolvoval Vysokou důstojnickou školu samohybného dělostřelectva tankových a mechanizovaných vojsk
• 1952 absolvoval Vojenskou akademii tankových a mechanizovaných vojsk
• 1967 absolvoval Vojenskou akademii generálního štábu

• 30. června 1940 odveden
• 17. října 1942 – listopad 1944 – velitel čety, náčelník štábu praporu, pomocník náčelníka štábu pluku, velitel praporu
• září 1945 – září 1947 – velitel praporu
• červenec 1952 – srpen 1955 – náčelník štábu pluku
• srpen 1955 – prosinec 1957 – velitel tankového pluku
• prosinec 1957 – prosinec 1960 – zástupce velitele tankové divize
• prosinec 1960 – září 1965 – velitel tankové (výcvikové) divize
• červenec 1967 – říjen 1968 – náčelník štábu 8. tankové armády
• říjen 1968 – květen 1972 – velitel 7. tankové armády
• květen 1972 – březen 1974 – náčelník štábu Dálněvýchodního vojenského okruhu
• březen 1974 – únor 1979 – náčelník Hlavní operační správy a zástupce náčelníka Generálního štábu Ozbrojených sil SSSR
• únor 1979 – září 1984 – 1. zástupce náčelníka Generálního štábu Ozbrojených sil SSSR
• září 1984 – prosinec 1988 – náčelník Generálního štábu Ozbrojených sil SSSR
• od prosince 1988 ve Skupině generálních inspektorů, poradce prezidenta SSR

• 8. prosince 1956 – plukovník
• 13. dubna 1964 – generálmajor tankových vojsk
• 21. února 1969 – generálporučík tankových vojsk
• 30. října 1974 – generálplukovník
• 24. dubna 1979 – armádní generál
• 25. března 1983 – maršál Sovětského svazu

• Od srpna 1943 člen VKS(b)
• březen 1981 – červen 1983 – kandidát ÚV KSSS
• červen 1983 – červenec 1990 – člen ÚV KSSS
• 1984–1989 – poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
• 1989–1991 – lidový poslanec SSSR