Sergej Alifirenko

Alifirenko začal se střelbou již v 11 letech, ale po čtrnácti letech musel střelbu z kulovnic kvůli administrativním změnám v kategorizaci sportovní střelby opustit. V té době vystudoval Vojenský institut tělesné kultury a začal pracovat jako trenér v Tbilisi. Jako příslušník ruské armády musel po nástupu Z. Gamzachurdii k moci Gruzii opustit a na příkaz velitelství skončil v Rostově na Donu. Ve volných chvílích rád boxoval.

Ke střeleckému sportu se vrátil v roce 1993, když mu byl přislíben armádní byt. V roce 1994 se stal členem ruské reprezentace a 1995 obdržel byl v Majkopu, kde dosud žije. Před olympijskými hrami v Pekingu 2008 neprošel dopingovým testem a 10. prosince 2008 ho správní rada ISSF rozhodla na dva roky diskvalifikovat za použití zakázaných beta-blokátorů (dexamethason), které díky nedbalosti lékařů používal k léčbě glaukomu. Alifiirenko je ženatý a má tři syny – Maxim studoval na Voroněžském institutu tělesné kultury a věnuje se kulovým zbraním, Alexander trénuje pod vedením svého otce a Vadim se věnuje informatice. Alexander (* 19. listopadu 1991) získal v roce 2011 v rychlopalné pistoli titul juniorského mistra světa a patří mezi desítku nejlepších střelců světa v této disciplíně. Jako příslušník armády je Alifirenko v současnosti již na penzi. Mezi jeho koníčky patří rybaření a kulečník.[1]

Na Letních olympijských hrách v Sydney se konala 20. září 2000 kvalifikace, z níž postoupil Alifirenko do finálového střetnutí se sedmi soupeři z druhého místa s 587 body (série 293 a 294 body). Lepší byl jen Rumun Iulian Raicea se stejným počtem bodů, ale s lepším nástřelem v druhé sérii. Stejného počtu dosáhl i Švýcar Michel Ansermet na třetím místě. Výsledky z kvalifikace se do finále započítávaly, měření ale probíhalo přesněji, takže Alifirenko nastřílel 51.0 a 49.6 b., Ansermet 49.5 a 49.6 b. a Raicea 49.6 a 48.0 b. V tomto pořadí se také střelci rozdělili medaile.

O čtyři později na olympiádě v Athénách byl systém stejný, ale do finále postupovalo jen šest střelců. I tentokrát první tři střelci v kvalifikaci dosáhli stejného počtu bodů (592), Alifirenko byl tentokrát v druhé sérii nejúspěšnější, za ním skončil další Rus Sergej Poljakov a třetí Ralf Schumann z Německa. Ostatní střelci již byli prakticky bez šancí na medaile. Ve finále se již Alifirenkovi tolik nedařilo, olympijským vítězem se stal Schumann, Alifirenko získal bronzovou medaili.

Alifirenko získal během své kariéry řadu dalších cenných kovů, především v rámci ruského národního mužstva – titul mistra světa ve velkorážné pistoli 1998 a tři stříbrné medaile – 1998 (velkorážná pistole) a 2006 (ve standardní a v rychlopalné pistoli), individuální bronz má z rychlopalné pistole 2006. Je mistrem Evropy z Bělehradu 2005 v rychlopalné pistoli a stříbrný v této disciplíně z roku 2007 (Granada).[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Алифиренко, Сергей Геннадьевич na ruské Wikipedii.

• Sergej Alifirenko v databázi Olympedia (anglicky)