Senožaty (Bechyně)

Senožaty (německy Senoschat) leží v katastrálním území Senožaty u Bechyně o rozloze 2,55 km².[2] Senožaty jsou část města Bechyně v okrese Tábor v Jihočeském kraji. Nachází se asi 2 km na sever od Bechyně. V roce 2011 zde trvale žilo 95 obyvatel.[3] Prochází zde silnice II/122 z Bechyně do Opařan. Vesnice leží v nadmořské výšce 426 m n. m.

Senožaty
Lokalita
Charaktervesnice
ObecBechyně
OkresTábor
KrajJihočeský kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice49°19′8″ s. š., 14°28′48″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel95 (2011)[1]
Katastrální územíSenožaty u Bechyně (2,55 km²)
PSČ391 65
Počet domů38 (2011)[1]
Senožaty
Další údaje
Kód části obce1562
Kód k. ú.601560
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V severovýchodní části katastrálního území se nachází osada Větrov, která též patří k místní části Senožaty.

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1219.[4]

V roce 1634 grunt v Senožatech daroval František hrabě ze Šternberka urozenému Vojtěchu Perghammerovi za věrné služby a osvobodil jeho i dědice od roboty. Vojtěch Perghammer byl v roce 1647 hejtmanem panství Bechyňského. Rod Perghammerovský dvůr neudržel a v roce 1669 jej koupil zpět rod ze Šternberka a to Jan Norbert. Od roku 1864 byl dvůr pronajat Karlu Valtrovi, purkmistru města Bechyně i s hospodou a to až do roku 1870.[5]

21. století

V současné době má obec evidována 52 adres.[6] Ve vesnici je veřejný vodovod a kanalizační síť. Komunikace jsou ve velmi dobrém stavu. Uprostřed návsi je kaplička se zvoničkou, nad vchodem je křížek, střecha je tvořena pálenou taškovou krytinou nad kterou vystupuje báň se zvonem.[zdroj?]

zvonička na Větrově

K obci Senožaty patří i samota Větrov, která se nachází v lese zvaném Borečný. Osadu Větrov tvoří několik chalup a zajímavostí je dřevěná zvonička.

Doprava

Ve směru od severu k jihu tudy prochází silnice číslo II/122, která spojuje Opařany na severu s Bechyní, ležící od Senožat jižním směrem. Na jejich jižním okraji navíc z této silnice západním směrem odbočuje komunikace třetí třídy vedoucí do Radětic. Na senožatské návsi se nachází návsi se nachází autobusová zastávka pojmenovaná „Bechyně, Senožaty“. Cestovat je odtud možné do Prahy, Týna nad Vltavou, Milevska, Opařan nebo Bechyně. Železnice tudy není vedena. Nejbližší železniční stanice je v Bechyni, kde končí jednokolejná elektrifikovaná trať číslo 202 vedoucí sem z Tábora.[7]

Stejně tak není obcí Senožaty vedena ani žádná cyklistická či turistická trasa. Značená turistická trasa vede katastrálním územín Senožaty u Bechyně a vede podél řeky Lužnice a je točást naučné Stezky na Onen Svět.

Pamětihodnosti

  • Usedlosti čp. 6, 10 a 11

Turismus

Stezka na Onen Svět je nejdelší naučnou stezkou a vede katastrálním území Senožaty u Bechyně. Stezka na Onen Svět měří 66 km a prochází jihočeskou krajinou s mnoha zajímavými místy. Turisté na stezce uvidí řadu technických i historických památek. Stezka vede z Týna nad Vltavou, údolím řeky Lužnice, přes Bechyni, okolo mostu ve Stádlci do Milevska a končí na Onom Světě ve vesnici Zahořany.[8]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-21.
  3. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 211.
  4. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 258.
  5. CHLEBORÁD, Arnošt. Popis okresu Bechyňského. [s.l.]: [s.n.], 1928. 494 s.
  6. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
  7. Popis trati 202 Tábor - Bechyně - Česká republika [online]. Praha: ŽelPage [cit. 2015-10-11]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.