Seibei Kadžima

Seibei Kadžima (鹿島 清兵衛 Kadžima Seibei, 18666. srpna 1924) byl japonský fotograf aktivní v období Meidži.[1] Přestože byl adoptovaným dítětem bohatého obchodníka, odešel z domu, protože uzavřel sňatek s oblíbenou gejšou Pontou v Šimbaši, a z amatérské fotografie učinil svou hlavní podnikatelskou činnost. Při manipulaci se střelným prachem byl nešťastně zraněn, musel fotografování zanechat a stal se učitelem hry na flétnu. Jeho žena Ponta jej v životě podporovala zpěvem a tancem. Nekonvenční pár Ecu a Seibei sloužil jako prototypy pro román Sto příběhů (Hyakumonogatari), jejíž autorem je spisovatel Ógai Mori (jap. 百物語).

Kadžima Seibei
Narození1866
Tenma
Úmrtí6. srpna 1924 (ve věku 57–58 let)
Místo pohřbeníHřbitov Tama
Povolánífotograf
Manžel(ka)Kadžima Ecu
DětiKuni Iizuka
OceněníStříbrná medaile se žlutou stuhou (1887)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Seibei Kadžima je japonské jméno, v němž Kadžima je rodové jméno.
Známá gejša Ecu Kadžima zvaná Ponta, modelka a manželka Seibitei Kadžimy

Životopis

Narodil se v roce 1866 jako Masanosuke, druhý syn Kijoemona Kadžimy, velkoobchodníka ve městě Kita Tomita, Osaka. Ve čtyřech letech byl adoptován bohatým obchodníkem v Jokkaiči-čo, Reidžimadžima, Tokiu (nyní Šinkawa). Rodina měla ještě dceru jménem Nobu a Seibei byl vychován jako její manžel. Rodina Kadžimů patřila k nejbohatším obchodníkům v éře Meidži, přičemž pronajímala a prodávala domy.

V roce 1885 požádal fotografa Reidži Esakiho o soukromou lekci a jeden a půl roku pracoval jako jeho asistent.[2]

V květnu 1889 se setkal s britský inženýrem a fotografem Williamem Kinnimondem Burtonem, který přišel do Japonska v roce 1887. Burton publikoval několik technických prací o fotografii a přispěl k zavedení japonské kultury na Západ zasláním japonských fotografií do různých londýnských časopisů. Hodně také propagoval práce začínajících japonských fotografů v Británii, jako byli například Kazumasa Ogawa, a koneckonců také Seibei Kadžima.[3]

Kadžima postavil vlastní fotografické studio, importoval požadované vybavení a uspořádal výstavu svých velkoformátových fotografií v zahraničí. Také na žádost Meijiya Isono fotografoval reklamní plakát na pivo se svou oblíbenou modelkou Pontou a Meijiya ho vystavil na domácí výstavě. V roce 1895 otevřel dvoupodlažní studio ve stylu “Genkakan” pod svého mladšího bratra, Seisaburo. Fotografické studio s plochou 150 metrů bylo vybaveno výtahem a rotujícím pódiem a také obloukovou lampou s 2 500 svíčkami, díky kterému šlo pracovat i v noci.[4] Kromě toho poslal svého bratra Seisabura studovat do zahraničí do Londýna.[5][6]

V roce 1905, když byla japonsko-ruská válka na dobré cestě k vítězství, byl Kadžima požádán o provedení jevištního efektu během divadelní hry. Ten si však kvůli své neopatrnosti při práci se střelným prachem popálil ruku a přišel o palec.[7] Poté uzavřel fotografické studio a začal se věnovat výuce hry na flétnu.[8][9] Jeho žena Ecu (Ponta) pokračovala ve zpěvu a tanci a podporovala jeho život poplatky za výkon a poplatky za výuku.[8] Díky svým dovednostem Ecu vydělala rodina 500 jenů měsíčně (průměrný plat úředníka v těchto letech činil 150 jenů).[10][11] Spolu měli 12 dětí[11], z nichž dvě zemřely v dětství. Jeden z jejich synů se stal hercem. Nejstarší dcera Kuni spolupracovala s režisérem Cuboučim Šójem (Cubouči Šójó)[12] a stala se specialistkou na tanec a anglickou literaturu.

V roce 1924 zemřel ve věku 58 let. Následující rok zemřela jeho žena Ecu.

Výstavy

V roce 2019 sponzorovala firma Fujifilm výstavu v Muzeu historie fotografie o jeho práci a odkazu, nazvanou „Příběh Seibei Kadžima, milionářského fotografa v období Meidži.“ Tato výstava představila Kadžimu jako průkopníka v japonské portrétní a krajinářské fotografii, který vyvinul nové techniky, například tím, že vymýšlel velkoformátové fotoaparáty pro pořizování nadměrných fotografií, experimentoval s rentgenovými paprsky a využíval hořčíkový blesk k fotografování v noci.[13]

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kajima Seibei na anglické Wikipedii.

  1. (japonsky) Tokijské muzeum fotografie, editor. 328 Outstanding Japanese Photographers 『日本写真家事典』(nihon šašinka jiten). Kyoto: Tankōsha, 2000. ISBN 4-473-01750-8
  2. The British Journal of Photography Annual, Henry Greenwood & Company Limited, 1972 s. 179
  3. CHECKLAND, Olive, 2003. Japan and Britain After 1859: Creating Cultural Bridges. [s.l.]: RoutledgeCurzon. ISBN 0-7007-1747-1. str. 104–105
  4. 鉄砲洲「福井家文書」に関するメモランダム・拾遺」 塩崎文雄 研究プロジェクト;東京一市民のくらしと文化 和光大学 (Memorandum o rodinných dokumentech Fukui z Gunzō „Rodinné dokumenty Fukui“] Výzkumný projekt Fumio Shiozaki; Život a kultura nejobjevnější Tokijské univerzity Wako)
  5. 千谷道雄「明治百万長者物語」『歴史と人物』 第 6 巻、第 1〜3 号 中央公論社、1976。実弟の清三郎が兄の七回忌にガリ版で刷っ た「亡兄を追憶して」と、千谷道雄が集めた資料に基づいてまとめたもの。のちに『明治を彩る女たち』(千谷道雄 文芸春秋 1985)として出版
  6. 『なつかしき大阪: 写真でたどる大阪の歴史・魅力再発見!』佐々木豊明. books.google.co.jp [online]. [cit. 2020-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
  7. 鹿嶋清兵衛歴史が眠る 多磨霊園
  8. 能の笛方鹿嶋清兵衛をめぐる人々-名妓ぽん太と近代文学者の接点 Archivováno 13. 5. 2013 na Wayback Machine松田存
  9. 鹿嶋清兵衛 歴史が眠る多磨霊園
  10. 新橋名姑、ぽん太
  11. Мацуда Тамоцу. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-08-12]. 能の笛方鹿島清兵衛をめぐる人々. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-13.
  12. 小野賢一郎 著. 女、女、女 [online]. [cit. 2014-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
  13. FUJIFILM SQUARE PHOTO HISTORY MUSEUM. The Story of Seibei Kajima, the "Millionaire Photographer" in the Meiji Period [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.