Sešemnefer III.

Sešemnefer III. byl staroegyptský úředník z období 5. dynastie, pravděpodobně za vlády krále Džedkarea. Později se stal vezírem a zastával tak nejvyšší úřad ve starověkém Egyptě hned po faraonu.

Sešemnefer III.
Sešemnefer III. se svojí ženou Hetepheres
Místo pohřbeníG 5170 v Gíze
Povolánípolitik
ChoťHetepheres
DětiSešemnefer, Sešemnefer, Sešemnefer, Nefersešemptah
RodičeSešemnefer a Henutsen
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sešemnefer III.
v hieroglyfickém zápisu

Sešemnefer se narodil do vlivné rodiny. Jeho otec se jmenoval také Sešemnefer, jeho matka Henutsen. Jeho otec byl představeným královských písařů a dohlížitelem nad všemi královskými pracemi. Sešemnefer III. je známý především ze své mastaby v Gíze (G 5170), která byla prozkoumána pod vedením německého historika Wilhelma Sieglina (1855–1935). Kaple mastaby je nyní v muzeu na univerzitě v Tübingenu.

Jeho žena se jmenovala Hetepheres, byla kněžkou bohyně Neith, ale měla kromě toho i titul dcery krále z jeho těla. Měli čtyři syny, z nichž tři se jmenovali po něm Sešemnefer, čtvrtý se jmenoval Nefersešemptah. Jeden z těchto synů, Sešemnefer IV., byl pohřben v jedné mastabě v Dáhšúru.[1]

V kapli své mastaby se Sešemnefer III. objevuje nejčastěji jako představený královských písařů. Ke konci své kariéry se stal vezírem a dohlížitelem nad všemi královskými pracemi. Měl také titul syna krále z jeho těla, ačkoliv zjevně nebyl s královskou rodinou spřízněný.

Přesné datování Sešemnefera III. lze vyvodit pouze z architektonického rozboru sousedních hrobek, protože v jeho hrobce se nezachovalo žádné jméno krále. Sešemneferova mastaba používá zadní stěnu mastaby úředníka jménem Rawer, která naopak používá zadní stěnu mastaby úředníka jménem Džaty, jenž je bezpečně datovaný do období vlády krále Neferirkarea. Rawer a Sešemnefer III. proto musí pocházet z pozdějšího období.[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Seshemnefer (III) na anglické Wikipedii.

  1. Junker 1938, s. 207.
  2. Strudwick 1985, s. 139–140.

Externí odkazy


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.