Sbírka zákonů

Právní úpravu Sbírky zákonů a Sbírky mezinárodních smluv obsahuje zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv. Podle něj se ve Sbírce zákonů uveřejňují zejména ústavní zákony, zákony, zákonná opatření Senátu, nařízení vlády a další prováděcí právní předpisy (vyhlášky). Kromě nich také např. důležité nálezy Ústavního soudu, rozhodnutí o vyhlášení voleb a sdělení o jejich výsledku a další důležitá sdělení správních orgánů. Dnem rozeslání příslušné částky Sbírky zákonů v ní obsažené právní předpisy nabývají své platnosti, účinnosti pak po uplynutí 15 dní, ledaže ji zvlášť stanoví sám právní předpis.

Ve Sbírce mezinárodních smluv se vyhlašují platné mezinárodní smlouvy, oznámení o jejich výpovědi a o jiných důležitých skutečnostech, stejně jako rozhodnutí přijatá mezinárodními orgány a orgány mezinárodních organizací. Méně významné mezinárodní smlouvy se uveřejňují bez svých příloh.

Jednotlivá vydání sbírek se nazývají částky. Částky se číslují podle pořadí od počátku každého roku. V jedné částce bývá zpravidla několik právních předpisů. Vyhlašované právní předpisy jsou rovněž číslovány, a to každý rok postupně od čísla 1. Čísla částek nemají přímou souvislost s číslem předpisu. Vychází-li však ve Sbírce zákonů tisková oprava již publikovaného předpisu, nemá tato oprava vlastní číslo, a na tuto opravu se tedy odkazuje číslem částky, ve které byla publikována (obecně vžitá zkratka pro částku je „čá“, aby tato zkratka byla odlišná od zkratky slova „číslo“ – „č.“). Číslem částky se taktéž odkazuje na oznámení o tom, že byl vydán předpis, jehož znění se neuveřejňuje ve Sbírce zákonů. Celé označení právního předpisu bývá tvořeno označením druhu a číslem předpisu, lomítkem, rokem vyhlášení a zkratkou sbírky. Kromě čísla mívají právní předpisy také název a některé i zkrácený název uvedený v závorce. Pro některé účely, zejména je-li to nutné k rozlišení, se s označením druhu předpisu uvádí i orgán, který předpis vydal – například „vyhláška Federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech silničního provozu“.

Od listopadu 1918 vychází na českém území nepřetržitě pod různými názvy sbírka zákonů. V roce 1918 nový československý stát navázal na právní řád Rakouska-Uherska, takže i v Československu nadále platily mnohé právní předpisy vyhlášené v Říšském zákoníku (ř. z.). Protektorát Čechy a Morava navázal na právní řád Československa, avšak souběžně vyhlašovala právní předpisy i exilová vláda v Londýně. Obnovené Československo v roce 1945 zčásti navázalo na protektorátní právní řád, avšak rovněž plně uznalo legitimitu exilové vlády a jejích dokumentů. I při dalších společenských změnách, tedy po uchopení moci komunistickou stranou v roce 1948, federalizaci a „normalizaci“ v roce 1969, částečné demokratizaci po roce 1989 a rozdělení Československa v roce 1993 byla v zásadě kontinuita právního řádu zachována.

V průběhu vývoje se měnily zásady, které podzákonné normy byly zveřejňovány přímo ve Sbírce zákonů (Sbírce zákonů a nařízení) a které zvlášť v Úředním listu, různých věstnících atd. Oznámení o uzavření mezinárodních smluv byla zveřejňována povětšinou ve Sbírce zákonů, od roku 2000 je vydávána samostatně Sbírka mezinárodních smluv.

Česká republika již od roku 2009 připravuje elektronickou Sbírku zákonů (e-Sbírka, eSbírka). Ta by měla umožňovat přístup ke konsolidovaným zněním právních předpisů, které by bylo závazné, jako je tomu i v jiných evropských zemích.[1] Původní termín spuštění roku 2013 byl však novým zákonem o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (č. 222/2016 Sb.) posunut až na rok 2020.[2] Ten byl později novelizován zákonem č. 277/2019 Sb., který účinnost a tedy spuštění posunul až na rok 2022.[3]

Nahlížení do tištěné Sbírky mezinárodních smluv a do Sbírky mezinárodních smluv, podobně jako Úředního věstníku Evropské unie, jsou podle § 13 zákona č. 309/1999 Sb. povinny umožnit všechny krajské úřady, obce a městské části a obvody statutárních měst. Obdobné povinnosti platily již nejméně od roku 1918. V letech 1949–1962 byly nicméně v Úředním listu Československé republiky, později v Úředním listu Československé socialistické republiky zveřejňovány i právní předpisy, jejichž právní síla odpovídala dnešním prováděcím předpisům, které jsou zveřejňovány ve Sbírce zákonů. Odkazy na tyto předpisy se provádějí zkratkou „Ú. l.“ Tyto předpisy nejsou součástí Sbírky zákonů a jejich znění je dnes obtížněji dostupné, přestože některé z nich ještě nebyly zrušeny a nejsou úplně vyhaslé či překonané.

Ministerstvo vnitra je podle § 12 zákona č. 309/1999 Sb. povinno způsobem umožňujícím dálkový přístup (obvykle vykládáno jako internet) zveřejňovat stejnopisy Sbírky mezinárodních smluv a Sbírky zákonů vydané po 4. květnu 1945. Aktuálně účinné znění platných předpisů zveřejňovalo Ministerstvo vnitra také v rámci Portálu veřejné správy, tento přístup byl však ukončen bez náhrady. Znění již platných, avšak dosud neúčinných předpisů, je také publikováno na stránkách Poslanecké sněmovny. Všechna tato znění jsou nicméně nezávazná, protože oficiálním a závazným je pouze znění obsažené v tištěné sbírce. Vzhledem k množství novelizací českých právních předpisů je navíc přístupnost aktuálního znění konkrétního předpisu téměř nemožná a veřejnost je tak odkázána již jen na komerční právní informační systémy (např. Beck-online nebo ASPI).

V eSbírce má být právně závazné elektronické znění Sbírky zákonů a mezinárodních smluv garantované státem včetně minulých verzí právních předpisů a možnosti upozornění na změnu daného předpisu. eLegislativa bude podporovat tvorbu a projednávání nových právních předpisů i úpravy jejich starších verzí.[4] Vývoj systémů eSbírka a eLegislativa začal v roce 2007[5], v roce 2022 však systémy ještě nejsou v provozu.

Na Grémiu pro regulační reformu a efektivní veřejnou správu v roce 2009 prezentoval pan Aleš Gola projekty elektronické sbírky zákonů a mezinárodních smluv (e-Sbírka) a projekt elektronického legislativního procesu (e-Legislativa).[6] V lednu 2010 bylo vyhlášeno výběrové řízení na poskytování právních služeb k přípravě a realizaci projektů e-Sbírka a e-Legislativa[7] a v srpnu 2010 vláda České republiky schválila věcný záměr právní úpravy Sbírky zákonů a mezinárodních smluv a elektronické tvorby právních předpisů. Systémy e-Sbírka a e‑Legislativa měly být podle tehdejších představ spuštěny k 1. lednu 2014.[8]

Na konferenci ISSS v roce 2011, v sekci Světlé zítřky eGovernmentu, představil eLegislativu a eSbírku Aleš Gola, odborník ministerstva vnitra na tyto připravované projekty.[9] Systémy měly podle nového zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (č. 222/2016 Sb.) vzniknout tak, aby od jeho účinnosti, původně 1. ledna 2020, mohly začít fungovat v ostrém provozu.[10] V roce 2018 podepsalo Ministerstvo vnitra smlouvu s vítězi veřejných zakázek Asseco Central Europe, a.s., a S-EPI, s.r.o.[4] Účinnost zákona č. 222/2016 Sb. byla nicméně zákony č. 277/2019 Sb. a 261/2021 Sb. postupně posunuta na 1. ledna 2023.[11] Aby však bylo možné vyhovět požadavku na 12 měsíců ověřovacího provozu, počítá MV ČR se spuštěním v ostrém provozu až od 1. ledna 2024.[5]