Santa Maria in Aracoeli
Santa Maria in Aracoeli, kostel Panny Marie in Aracoeli (kostel Panny Marie u Nebeského oltáře), je titulární bazilika v Římě, na vrcholku Kapitolu, severně od Piazza Campidoglio a těsně za Památníkem Viktora Emanuela II.
| Bazilika Santa Maria in Aracoeli | |
|---|---|
 S. M. in Aracoeli, přístup od západu | |
| Místo | |
| Stát |  Itálie |
| Region | Lazio |
| Obec | Řím |
| Souřadnice | 41°53′38,4″ s. š., 12°28′58,8″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Diecéze | římská |
| Status | bazilika minor |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | románská architektura, gotika a baroko |
| Výstavba | 1. etapa: do 12. století, 2. etapa: 13.-18. století |
| Specifikace | |
| Délka | 80 m |
| Šířka | 45 m |
| Další informace | |
| Adresa | 4 Piazza del Campidoglio 00186 Roma, Italia |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
Kostel stojí na místě chrámu Juno Monety, první římské mincovny, a byzantského kláštera s kostelem P. Marie na Kapitolu, který se připomíná v roce 574, v 9. století jej převzali benediktini a roku 1250 františkáni, kteří mu dali současnou podobu. Byl střediskem náboženského života města, dodnes je kostelem městské rady. Monumentální schodiště ze západní strany dal roku 1348 postavit republikánský vládce města Cola di Rienzo, který byl později na úpatí schodiště popraven. Roku 1571 se zde konaly hlavní oslavy vítězství nad Turky v bitvě u Lepanta a kostel byl nově vyzdoben. Za Římské republiky v roce 1797 byl zrušen a sloužil jako stáj, během 19. století byl obnoven.
Popis
Přístup ke kostelu je od západu po monumentálním schodišti se 124 stupni. Cihlové západní průčelí bylo původně vyzdobeno mozaikami a freskami, z nichž zbyl jen mozaikový tympanon hlavních dveří. Hlavní loď s plochým kazetovým stropem odděluje od bočních lodí 22 starověkých mramorových sloupů, z nichž žádné dva nejsou stejné. Třetí sloup po levé straně nese nápis, že pochází z císařské ložnice. Mramorová mozaiková podlaha je ze 13. století a v kostele je řada cenných uměleckých děl. V první kapli vpravo je freska ze života sv. Bernardina ze Sieny od Pinturicchia, v kostele je náhrobek G. Crivelliho od Donatella, náhrobek C. dei Bracci od Michelangela a v levé příční lodi pod baldachýnem náhrobek svaté Heleny, matky císaře Konstantina. Cílem poutníků byla i dřevěná soška Jezulátka z 15. století, bohatě oblečená, kterou roku 1994 ukradli zloději, takže je nahrazena kopií.
Na hlavním oltáři je obraz (ikona) Madony přímluvkyně z 11. stol., uctívané jako ochránkyně Říma. Kopie této ikony přivezl Karel IV. do svatovítské katedrály. Další slavná kopie je v Bazilice sv. Mikuláše v Trnavě.[1]
Legendy
Název in Aracoeli (u oltáře nebes) dostal kostel podle středověké legendy, podle níž měl císař Augustus na tomto místě zjevení ženy s dítětem a dal zde postavit „oltář nebes“. Mohla to být odezva Vergiliovy 4. eklogy, která pochází z Augustovy doby a o nebeské ženě s dítětem skutečně mluví. Ve středověku se považovala za důležité proroctví o narození Ježíše Krista, Augustus a Sibylla Tiburtinská jsou vyobrazeni po stranách hlavního oltáře.
Reference
- KYZOUROVÁ, Ivana. Matka a syn - gotické madony a veraikony z katedrály sv. Víta v Praze. 1. vyd. Praha: Správa pražského hradu, 2014. 111 s. ISBN 978-80-86161-79-2.
Literatura
- Karl Baedeker: L'Italie, Lipsko 1900, str. 279
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Santa Maria in Aracoeli na Wikimedia Commons
- (anglicky) Riccardo Cigola, "Basilica di Santa Maria in Aracoeli"
- (anglicky) In Italy on-line: June Hager, "Altar of the Heavens"
