Sankt Leonhard im Pitztal

St. Leonhard im Pitztal je obec v Rakousku ve spolkové zemi Tyrolsko v okrese Imst.

St. Leonhard im Pitztal

znak
Poloha
Souřadnice47°4′ s. š., 10°50′ v. d.
Časové pásmoSEČ/SELČ
StátRakousko Rakousko
Spolková zeměTyrolsko
OkresImst
St. Leonhard im Pitztal
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha223,42 km²
Počet obyvatel1 388 (1. 1. 2021)
Hustota zalidnění6,2 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.st-leonhard.tirol.gv.at
E-mailgemeinde@st-leonhard-pitztal.tirol.gv.at
PSČ6481
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žije zde přibližně 1 400[1] obyvatel.

Poloha

Obec leží ve vnitřním Pitztalu, v úzkém údolí řeky Pitze, kde jsou v délce asi 25 km roztroušeny osady a vesnice. Nejvyšším bodem je hora Wildspitze vysoká 3768 m. Ve vnější části obce se usedlosti a osady nacházejí na extrémních strmých svazích, ve střední části výlučně v údolní oblasti nebo na náplavových kuželech. Nadmořská výška obce je v rozmezí 1180 až 1740 m n. m.[2]

Členění

Obec náleží do katastrálního území Pitzal a skládá se ze tří lokalit (v závorce je počet obyvatel k 1. 1. 2021[3]):

  • Plangeross (353)
  • St. Leonhard im Pitztal (735)
  • Zaunhof (400)

Zaunhof (1291 m n. m.)

Nejseverněji položená část se rozkládá s několika osadami především na východním svahu středního Pitztalu.

Jedná se o osady Außerlehn, Boden, Burg, Egghof, Enzenstall, Grüble, Grün, Hairlach, Moosbrücke, Oberlehn, Obermühl, Pfurmühl, Rauchenbichl, Rehwald, Schußlehn, Wiese a Zaunhof.

Kvůli hospodářské krizi, stejně jako v celém Innerpitztalu, byli obyvatelé nuceni k sezónním pracím a někteří opustili domov nadobro, například odcházeli do Porýní nebo do Fehrbachu u Pirmasensu.

V roce 1775 byl v Zaunhofu postaven kostel, protože cesta ke Svatému Leonhardu byla v zimě nebezpečná kvůli lavinám.

Před první světovou válkou byl Zaunhof známý svými brusiči pil, dřevorubci a tesaři. Dnes je obec výchozím bodem pro pěší výlety a horské túry do okolí.

Sankt Leonhard (1366 m n. m.)

St. Leonhard (prostřední kostel) je centrální částí obce.

Osadami jsou Auhof, Bichl, Biedern, Eggenstall, Enger, Froschputzen, Gschwandt, Köfels, Neurur, Piösmes, Scheibe, Scheibrand, Schweighof, Stillebach, Trenkwald, Unterrain, Wald, Weixmannstall, Schrofen a Wiese.

V roce 1646 se St. Leonhard stal vikariátem a v roce 1891 samostatnou farností. Stejnojmenný farní kostel je zasvěcený opatu Linhartovi z Limoges ve střední Francii, který žil v 6. století. Je považován za oblíbeného světce, zejména v Rakousku, Bavorsku a Švábsku. Kostel byl vysvěcen v roce 1778, po přestavbě staršího kostela ze 17. století. Postavy svatého Petra a Jakuba na hlavním oltáři vytvořil kolem roku 1767 Josef Georg Witwer z Imstu.

Místní název Piösmes pochází od neznámého předřímského obyvatelstva. Arzlští sedláci měli v Neururu a Plangerossu již dlouho alpské pastviny, když kolem roku 1300 postavili mocní páni ze Starkenbergu v místech dnešních dvou vesnic dva panské statky (Schwaighöfe). V posledních desetiletích se Neurur vyvinul ze zemědělské osady v turistické středisko.

Plangeross (1612 m)

Místní jméno (starší zápis s ß) pochází z předgermánských dob, ale jeho původ a význam jsou nejasné.

Páni ze Starkenbergu postavili kolem roku 1300 v Plangerossu panský statek (Schwaighöfe). S rostoucím populačním tlakem byla několikrát rozdělena. K obživě obyvatelstva dočasně přispívala skromná těžba stříbrné rudy. První vzestup nastal v 19. století s rozvojem cestovního ruchu, který byl výrazně podpořen dokončením dálnice do Plangerossu v roce 1956 a výrazně ovlivnil vzhled obce.

Z Plangerossu je výstup západním směrem k chatě Kaunergrat. Severně od obce Plangeross (1594 m n. m.) na parkovišti začíná přístup k chatě Rüsselsheimer Hut z východního směru .

Mandarfen (1682 m n. m.)

Název Mandarfens je pravděpodobně odvozen od mons arboris, což znamená stromová hora, Zirbelbaumberg, a poprvé se objevil v listině z roku 1288. Ještě před druhou světovou válkou se z původních dvou statků stalo letní a zimní turistické středisko. Výstavbou lanovek na Rifflsee a na ledovec Pitztal se Mandarfen stal centrem horských sportů.

Mittelberg (1736 m n. m.)

Mittelberg leží na konci údolí na úpatí 3162 m vysokého Mittagskogelu a je poslední stálou osadou a zároveň konečnou stanicí autobusové linky. V porovnání se zbytkem údolí Innerpitztal má Mittelberg více slunečního svitu.

Mezi Mandarfenem a Mittelbergem, u hotelu Gletscherblick a hotelu Anger Alm, se potok Taschachbach z údolí Taschach spojuje s potokem Mittelbergerbach a vytváří Pitze (někdy je potok Mittelbergerbach zobrazován také jako Pitze). Část vody se zde uzavírá a přivádí do nádrže Gepatsch v údolí Kaunertal.

Rifflsee (2232 m n. m.)

Rifflsee je největší jezero v Ötztalských Alpách o rozloze asi 27 hektarů je typické morénové jezero. Z Mandarfenu se k němu dostanete šestisedačkovou lanovkou Rifflsee, která vede z výšky asi 1600 m n. m. do 2300 m n. m. Oblast Rifflsee slouží v zimě jako lyžařská oblast a v létě jako turistická oblast. Nejvyšším bodem lyžařské oblasti Rifflsee je 2800 m vysoký vrchol Grubenkopf.

Sousední obce

Historie

Obec St. Leonhard im Pitztal se skládá z mnoha vesnic, osad a roztroušených osad. Osady většinou pocházely z panských statkú ( Schweighöf) tehdejších majitelů šlechtických rodů Starkenbergerů, Hirschbergerů nebo kláštera Stams. Knížecí lovy vedly také k usazování jejich družin v Pitztalu, jak dokládá založení vesnice Neurur. Samotná vesnice St. Leonhard patřila od počátku záznamů ke dvoru Imst, ale je zmíněna až v listině z roku 1300 spolu s "Planchenroß" (Plangeross) a Niwenrur (Neurur). Ještě předtím se v listině z roku 1265 uvádí Schrofen a později v roce 1313 Piesins (Piösmes). V klášterní listině z roku 1485 je St. Leonhard uváděn jako Sand Leonharden im Putzental. Stejnou klášterní listinou získali obyvatelé Sankt Leonharda také vlastního kaplana, protože dříve se o ně staral pouze pomocný kněz z farnosti Imst v tehdy velmi odlehlých oblastech Pitztalu. Nejstarší křestní matrika kuracie ve St. Leonhardu pochází z roku 1646, kolem roku 1750 byla zřízena samostatná lokálie v Plangerossu a v roce 1773 obdržel Zaunhof beneficium.[4]

V 19. století existovala ve Svatém Leonhardu čtyři bratrstva, včetně bratrstva Františka Xavera, založeného v roce 1744. V roce 1891 pak byla povýšena na samostatnou farnost sv. Leonharda.

V roce 1935 byla farnost přejmenována z Pitztal na St. Leonhard im Pitztal.[5] Stejně jako v mnoha jiných tyrolských farnostech se i zde ve 20. století rozvinul cestovní ruch, který se stal významným ekonomickým faktorem.[4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku St. Leonhard im Pitztal na německé Wikipedii.

  1. Einwohnerzahl 1.1.2018 nach Gemeinden mit Status, Gebietsstand 1.1.2018. Dostupné online. [cit. 2019-03-09]
  2. St. Leonhard im Pitztal. Tyrolsko v Rakousku [online]. [cit. 2021-07-03]. Dostupné online.
  3. Statistik Austria: Bevölkerung am 1.1.2021 nach Ortschaften (Gebietsstand 1.1.2021) dostupné online položky 16282, 16283, 16284 v xls
  4. Chronik. St. Leonhard im Pitztal [online]. [cit. 2021-09-01]. Dostupné online. (německy)
  5. Landesgesetzblatt Tirol. alex.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-09-01]. Čís. 45/1935. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.