Sanal Edamaruku

Edamaruku se narodil v roce 1955 v Thodupuzhe v indické Kérale učenci a spisovateli Josephu Edamarukuovi a Soleye Edamarukuové.[2] Narodil se ve smíšeném křesťansko-hinduistickém manželství a byl vychováván bez zvláštního náboženského vlivu. Na naléhání rodičů byl prvním studentem v Indii, u něhož bylo v oficiálních školních záznamech uvedeno „bez vyznání.“[5]

Racionalisticko-ateistickým aktivistou se stal v patnácti letech poté, co byl svědkem smrti atletky ze sousedství poté, co jí její rodina odmítla poskytnout lékařské ošetření, protože věřila v uzdravení vírou.[6]

Sanal Edamaruku při projevu během The Amaz!ng Meeting 2013 – Indický Guru: Létající fakíři a hladovějící svatí

Edamaruku byl od svých 15 let aktivní v IRA. Než se v roce 2005 stal jejím předsedou, působil zde od roku 1983 jako generální tajemník[7] a byl redaktorem její publikace Modern Freethinker. V mnoha svých knihách a článcích se zabývá především racionalistickými myšlenkami a vystupuje proti pověrám v Indii. Jeho spisy v Rationalist International jsou překládány do angličtiny, francouzštiny, němčiny, španělštiny a finštiny.[8]

V únoru 2011 byl Edamaruku zvolen členem amerického Committee for Skeptical Inquiry[9] a je čestným členem New Zealand Association of Rationalists and Humanists (Novozélandské asociace racionalistů a humanistů) a Rationalist Association (Racionalistické asociace Spojeného království).[10]

Edamaruku oragnizoval demonstrace a prováděl vyšetřování, které pomáhaly odhalovat podvodníky, mystiky a boží muže, a také vedl kampaně proti pověrám v indických vesnicích.[2] Označuje je jako „racionalistické divadlo reality.“[2] Tato vyšetřování přitahovala pozornost tištěných a televizních médií v celé Asii.^[zdroj?] V dokumentárním filmu Guru Busters[11] vystupuje Edamaruku a tým racionalistických aktivistů na cestách v Kérale, kde veřejně předvádí, jak provádět údajně nadpřirozené kousky.[11] Pomáhal při budování Indian Atheist Publishers (Indického ateistického nakladatelství), které je nyní největším asijským nakladatelstvím svobodného myšlení. Svolal tři mezinárodní racionalistické konference, které se konaly v letech 1995, 2000 a 2002.[8]

V prosinci 2013 Edamaruku na svém blogu oznámil zahájení vydávání nového čtvrtletníku v angličtině The Rationalist, mezi jehož přispěvateli budou mezinárodní racionalisté z několika kontinentů a jehož obsah se bude věnovat vědě, rozumu, kritickému myšlení a lidským právům.[12]

Případ rouhání z roku 2012

Sanal Edamaruku před bombajským kostelem po odhalení údajného zázraku s kapajícím krucifixem.

V březnu 2012 vyšetřoval Sanal Edamaruku zprávu, že z krucifixu v kostele Panny Marie z Velankanni v Bombaji kape voda z nohou.[2] Tento incident sice katolická církev neprohlásila za zázrak,[15] ale místní obyvatelé jej za něj považovali. Sanal Edamaruku byl se souhlasem církevních autorit pozván k vyšetřování televizí TV9 z Bombaje. Vydal se na místo s technikem a vystopoval zdroj kapání – zjistil, že voda prosakuje nohama Ježíše v důsledku kapilárního jevu a vadného vodovodního potrubí.[16][17] Vlhkost na stěně, na které byla socha připevněna, zřejmě pocházela z přetékajícího kanálu, který byl napájen potrubím vycházejícím z nedalekého záchodu.[18]

Edamaruku byl během svého vystoupení v televizním pořadu pořádaném k diskusi o vyšetřování uštěpačný vůči katolické církvi a označil ji za protivědeckou, a dělal si legraci z papeže. Katolický právník požádal Edamaruku, aby se během televizního vysílání omluvil, ten tak neučinil, a tak v dubnu 2012 podalo Catholic Secular Forum (Katolické sekulární fórum)[4] v Bombaji na několika policejních stanicích v okolí města stížnost podle § 295(A) indického trestního zákoníku.[2][19]

All India Catholic Union (Celoindická katolická unie) uvedla, že zákon byl aplikován nesprávně, podle Colina Gonsalvese, zakladatele India Center for Human Rights and Law (Indického centra pro lidská práva a zákon) nebyl spáchán žádný trestný čin.[20] Objevily se stížnosti, že zákon byl zneužit k potlačení svobody projevu.[4] Na Sanalovu obranu veřejně vystoupili i další lidé, například Vishal Dadlani[21] a James Randi.[22] Římskokatolická arcidiecéze v Bombaji vydala prohlášení, v němž vyzvala Edamaruka k omluvě a prokuraturu ke stažení obvinění, ačkoli katolická církev není s trestním obviněním spojena.[2] 31. července 2012 se Edamaruku přestěhoval do Finska. Když byl v roce 2013 zavražděn kolega z kampaně Narendra Dabholkar, Edamaruku cítil, že by návrat do Indie mohl ohrozit také jeho život. Edamaruku prohlásil: „Udělal bych to znovu. Protože každý zázrak, který má v jednu chvíli obrovský vliv, je po vysvětlení prostě pryč. Je to jako bublina. Píchnete do ní a zmizí.“.[4]

Edamaruku kritizuje indické zákony o rouhání a označuje je za „pozůstatky koloniální legislativy“, které byly zneužívány k „pronásledování a umlčování“ intelektuálů a umělců, kteří zpochybňují náboženské přesvědčení. Považuje za nebezpečné, že kdokoli může podat stížnost na rouhání proti jiné osobě, což vede k zatčení a dlouhodobému věznění, dokud soud podezřelého neosvobodí. Edamaruku tvrdí, že skutečným nebezpečím je zde není rozsudek, ale více předsoudní „trest.“[2]

Edamaruku je kritikem Matky Terezy, veřejně kritizuje její odkaz v Kalkatě,[18] vystupuje proti svatořečení Matky Terezy katolickou církví a proti „zázračnému“ vyléčení Moniky Besry. Církevní důkazy se opírají o písemné svědectví v angličtině, které sepsala negramotná žena, jež neumí naglicky, a tvrdí, že ji vyléčil medailonek, který na ní položily jeptišky. Edamaruku uvedl, že její vyléčení lze důvodně připsat léčbě, které se jí dostalo ve státní nemocnici v Balurghatu a v North Bengal Medical College and Hospital. Po prošetření záznamů o její péči bývalý ministr zdravotnictví Západního Bengálska Partho De souhlasil, že její uzdravení lze přičíst několikaměsíční lékařské péči. Edamaruku označuje „zázrak“ za „zjevný podvod.“[23]

Edamaruku často hovoří o potenciálně nebezpečných pověrečných praktikách, jakou je např. védská astrologie, které jsou v indické společnosti rozšířené.[24] Je pravidelným komentátorem indických televizních pořadů, kde vysvětluje pověry a slepou víru, a je významným hlasem na obranu rozumu a vědecké umírněnosti v Indii.ref name="R4" /> Přednášel v zahraničí včetně USA a mnoha evropských zemí.

Guruové v Indii jsou často obviňováni z toho, že se pod rouškou náboženství dopouštějí trestné činnosti, aby si získali stoupence, slávu a finanční prostředky. Podle Edamaruka je většina z nich šarlatány a nemálo z nich nashromáždilo velké bohatství a majetek díky „zázrakům“, které nejsou ničím jiným než podvody.[25]

Edamaruku považuje indické racionalistické hnutí za „inspirativní příklad pro mnohé západní racionalisty, aby probudili, aktivizovali a omladili své vlastní organizace“, přičemž indičtí racionalisté jsou „v první linii boje mezi vědou a pověrami.“[26]

• Australský spisovatel Greg Egan použil příběh Edamarukua, IRA a Tantrické výzvy ve svém románu Teranesia.
• Edamaruku se objevuje jako postava v románu bangladéšské spisovatelky Taslimy Nasreenové Francouzský milenec.
• Angela Sainiová v knize Geek Nation: Jak indická věda ovládá svět obsahuje kapitolu „Chariot of Gods“, která popisuje Edamarukovu práci.