Saarloosův vlčák

Dospělá fena

Stavba těla saarloosova vlčáka připomíná vlka: je vyvážená, s dobrým osvalením po celém těle a poměrně dlouhýma nohama. Kohoutková výška u psů (samců) se pohybuje mezi 65 a 75 cm, u fen je to 60 až 70 cm. Hmotnost není standardem určená, ale u dospělého jedince se pohybuje okolo 38 kg (u fen méně).[5] Zbarvení se většinou odvíjí od vlkošedé, od světlejších odstínů až po tmavší. Též se vyskytuje krémové a hnědé zbarvení, přičemž při krytí se nesmí křížit dva hnědí jedinci.[1] Nosní houba tmavě pigmentovaná, u hnědých a krémových jedinců ale může být světlejší.

Standard hlavu popisuje jako „vlčí“, s plochou a širokou lebkou. Týlní hrbol a očnice nejsou příliš výrazné, stop jen mírně vyznačený. Uši jsou středně velké, trojúhelníkovitého tvaru, nasazené v rovině s očima a vnitřek osrstěný. Příliš vysoko nasazené uši jsou nežádoucí. Oči jsou mandlovitého tvaru, preferuje se žlutavé zbarvení duhovka. Jsou šikmo posazené, s pátravým a pozorným pohledem. S věkem může duhovka tmavnout. Pysky saarloosova vlčáka jsou suché, pevné. Chrup nůžkový, se silnými zuby. Krk suchý, dobře osvalený, plynule přecházející do rovného a silného hřbetu. Žebra jsou dobře klenutá, břicho mírně vtažené. Ocas je poměrně dlouhý, dosahuje až ke hleznům, u kořene hustě osrstěný. V klidu je nesen svěšený. Končetiny rovné, dobře osvalené, samotné nohy poměrně dlouhé. Tlapky jsou spíše zaječí (protáhlé), se skloněnými nadprstími.[6]

Devítiměsíční jedinec

Saarloosovi vlčáci mají neobvyklou povahu, která pramení především z vlčí krve, která jim koluje v žilách. Je nezávislý, tvrdohlavý, hrdý, vnímavý a většina jedinců je též plachá. Jsou ale také aktivní, mrštní a oddaní především jednomu člověku, kterého si třeba z celé rodiny vyberou.[7] Zároveň se ale jedná o mírumilovného a celkově milého psa, který není v žádném případě agresivní. K cizím se chovají neutrálně, nevyhledávají jejich kontakt ale ani nejsou agresivní nebo přespříliš obranářští.[6] Tito psi umí dobře využívat své smysly, jsou obezřetní a mají dobře vyvinutý i lovecký pud. Vztah s ostatními psy bývá většinou v pořádku, především kvůli submisivnímu chování saarlosových vlčáků, avšak vztah s domácími zvířaty, jako jsou psi, slepice nebo hlodavci, silně ovlivňuje lovecký pud. V takovém případě si pes možná zvykne na jedno určité zvíře, které bylo v domácnosti ještě před ním, ale s radostí prožene jiné jedince stejného druhu. Důležitou roli v životě saarloosových vlčáků hraje hlavně socializace, která může ovlivnit, jak bázlivý bude pes v dospělosti a silně ovlivní celý jeho život. Pes si musí osvojit kladný vztah k novým věcem, jako jsou nové dopravní prostředky nebo noví lidé, což mu pomůže i v dospělosti s vyrovnáváním se s novými podněty.

Plachost zvlášť bývá považována za speciální vlastnost plemene. Již v době šlechtění měla být zařazena do standardu, což se ale nepodařilo prosadit.[2] Nejedná se o příliš dobrého hlídače, naopak jsou tito psi spíše tišší.

Smečka mladých štěňat

Saarloosův vlčák je aktivní a energický pes, který potřebuje dostatek pohybu. Vyhovují mu především dlouhé procházky a pokud se tomu naučí ve štěněcím období, tak i běh u kola. Běžně se nevyužívá pro sporty jako je agility nebo dogdancing. Potřebují dostatek pohybu, při kterém si vybijí svoji energii, a proto se nehodí pro zaneprázdněné lidi, kteří nemohou zaručit, že se budou svému psovi dostatečně věnovat.

Srst s podsadou se obměňuje (línání) dvakrát ročně, a to poměrně silně: nehodí se tedy pro alergiky. Mimo toto období stačí občasné pročesávání párkrát do týdne, v době línání nejméně jednou týdně. Srst psa se navíc v zimě i v létě poměrně liší[2][6] a na to je nutné brát ohled, především před výstavami, kde by měl být pes předveden jen dobře vyčesaný a čistý. Samotné mytí není nutné provádět často, pokud se pes skutečně neušpiní, obzvláště časté šamponování srsti ale spíše škodí. Do uší u saarlosových vlčáků není potřeba příliš zasahovat, srst v nich roste přirozeně hlavně v zimě. Zato přerostlé drápy je potřeba stříhat a udržovat.

Pro pobyt je vhodné zvolit jak zahradu se zatepleným výběhem, tak byt, kde by pes měl své místo. V případě zahrady je nutné myslet na možnou bázlivost a divokost psa, kdy plot musí být dostatečně pevný, ale také vysoký, v bytě se takové úskalí řešit nemusí. Tito psi navíc vyžadují kontakt se smečkou, popřípadě rodinou, proto je nutné se jim dostatečně věnovat i jako venkovním psům.