Agility

Agility může dělat úplně každý s jakýmkoliv psem. Samozřejmě některá plemena se na agility hodí víc jako např. border kolie, sheltie nebo australský ovčák. Závodí i různí kříženci. Na mistrovství světa v agility mohou jenom psi s průkazem původu, psi bez průkazu původu na mistrovství světa nesmí.

Cílem je, aby pán se svým psem překonal trať s překážkami ve správném směru a pořadí, bez chyb a v co nejlepším čase.

Je to pro psy jedna z nejpřirozenějších aktivit – pes ve smečce (společně se svým pánem) spolupracuje při překonávání překážek v honbě za kořistí. Kořistí se stává pamlsek či hračka a pochvala na konci každého parkuru. Je to sport, který prospívá fyzické kondici psa i psovoda a velmi dobře upevňuje vztahy mezi psem a pánem. Kromě toho je každý trénink i závod výbornou příležitostí pro socializaci psa – jinými slovy pes se v tomto prostředí naučí stýkat s ostatními psy i lidmi, zvykne si na ně, ztratí strach a tím se eliminuje jeho agresivita z tohoto strachu plynoucí.

Agility se mohou účastnit i malá plemena jako jsou belgičtí grifonci

Překážky na trati se dělí do tří skupin – skokové, zónové a ostatní. Mezi skokové překážky řadíme jednoduché nebo dvojité skokové překážky, skok daleký, zeď nebo viadukt a kruh. Mezi zónové patří kladina, áčko a houpačka, do ostatních spadají tunely pevné, látkové a slalom.

V optimálním případě překonává závodní tým (psovod a pes) parkur bez penalizace a v čase kratším, než je standardní. Důvody k penalizaci mohou být v zásadě tři – chyba, odmítnutí nebo překročení standardního času.

Chyby

Za každou dále uvedenou chybu tým obdrží pět trestných bodů. Za chybu se považuje shození laťky u skokových překážek, shození části zdi, odraz od překážky u skoku dalekého, minutí branky ve slalomu (s výjimkou první), nedošlápnutí psa do kontaktní zóny u zónových překážek, seskočení z houpačky dřív, než se dotkne země, kontakt se psem.

Zvláštním druhem chyby je překročení tzv. standardního času. Pokud tým překonal parkur v čase horším než standardním, ale lepším než maximálním, potom je počet trestných bodů roven rozdílu mezi dosaženým časem a časem standardním. Čas týmu musí být měřen s přesností na setiny sekundy – čím dál obvyklejší je elektronická časomíra.

Za odmítnutí se považuje: jestliže pes zastaví před překážkou, jestliže se pes zastaví na trati, otočí se směrem od překážky, jestliže vyběhne (seskočí) z překážky nebo jestliže ji mine, jestliže proskočí mezi kruhem a jeho rámem, podběhne pod laťkou, jestliže pes strčí hlavu nebo tlapku do tunelu nebo otvoru viaduktu a vrátí ji zpět, pes, který přeskočí tunel nebo bočnici, pes, který proskočí skok daleký z boku, pes, který podběhne nebo přeskočí zónovou překážku. Pes obdrží pět trestných bodů za každé odmítnutí (za zastavení před překážkou, otočení se směrem od překážky a proběhnutí kolem překážky) pouze tehdy, je-li to na straně, ze které se má překážka správně překonávat. Odmítnutí musí být na rozdíl od chyby opraveno, jinak je tým diskvalifikován.

Počet chyb není omezen, maximální povolený počet odmítnutí je 2 na jeden běh.

Barbet

Papillon

Podle FCI tři velikostní kategorie a to small (psi do 34,99 cm KVH [kohoutkové velikosti]), medium (psi od 35 do 42,99 cm KVH) a large (od 43 cm a výše). A podle nich je stanovena i výška překážek. To se také dodržuje na mezinárodních soutěží (typu MS, EO, EOJ). V České republice máme 5 velikostních kategorií. XS (extra small, méně než 28cm), S (small, méně než 35cm), M (medium, od 35 cm a méně než 43cm), ML (mini large, od 43cm a méně než 50cm), L (large, více než 43cm). Psovodi, jejichž psi svoji výškou spadají do kategorií Extra small (XS), respektive Mini large (ML), si mohou na každých závodech vybrat, zda chtějí závodit v kategorii Extra small nebo Small, respektive Mini large nebo Large. V rámci jedněch závodů však mohou (stejně jako psi z ostatních velikostních kategorií) na národních závodech závodit pouze v jedné z těchto kategorií.

• Týmy v agility jsou rozděleny do tří skupin podle výkonnosti – A1 (začátečníci), A2 (pokročilí) a A3 (profesionálové).
• K zařazení týmu do kategorií slouží zkoušky.
• Každý nový tým je automaticky zařazen do kategorie A1. Má-li pes nového psovoda a s prvním získal titul A3Championa, má nový psovod možnost přestoupit automaticky do kategorie A2.
• Pokud tým absolvuje úspěšně 3 zkoušky kategorie A1, má právo postoupit do kategorie A2. Toto právo se mění v povinnost po uplynutí 1 roku ode dne složení třetí zkoušky A1.
• Pokud tým složí 5 zkoušek kategorie A2 bez trestných bodů, s umístěním do 3. místa, u alespoň 2 rozhodčích, má právo postoupit do A3.
• Tým může v A3 setrvat, nebo sestoupit zpět do A2 dle svého uvážení. Do A3 může postoupit opět po složení postupových zkoušek.
• Pokud tým splní předepsané podmínky v A3 tři roky po sobě, získává pes titul A3Ch, který je mu udělen doživotně.
• Podmínky zkoušek jsou stanoveny v Soutěžním řádu.

Česko patří ke světovým velmocem v tomto sportu. Za otce agility v Česku bývá považován pan Radko Loučka, nejznámější Češkou v agility je Adélka Králová, která v roce 2006 přispěla na Mistrovství světa k prvnímu místu v kategorii týmů small a 2007 vyhrála jako čtrnáctiletá Mistrovství světa v kategorii jednotlivců S mezi dospělými. Dalšími světoznámými osobnostmi českého agility jsou MVDr. Martina Magnoli Klimešová, či Tereza Králová. Dobrá je i Nikol Schovancová a Olga Edrová.

• DIVIŠOVÁ, Karina; PODEŠŤOVÁ, Martina; BENDA, Jaroslav. Agility: první krůčky. Praha: Plot, 2003. 153 s. ISBN 80-86523-26-8.
• DIVIŠOVÁ, Karina; PODEŠŤOVÁ, Martina. Agility: pro pokročilé. Praha: Plot, 2009. 127 s. ISBN 978-80-7428-008-5.
• DIVIŠOVÁ, Karina; PODEŠŤOVÁ, Martina. Agility: pracovní sešit. Praha: Plot, 2009. 95 s. ISBN 978-80-7428-019-1.
• KLIMEŠOVÁ, Martina. Agility: moje cesta. [I. díl, Základy]. Blansko: [s.n.], 2011. ISBN 978-80-260-1849-0.

• Galerie Agility na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Agility na Wikimedia Commons
• http://www.agility.cz/
• Klub agility ČR
• Databáze agility