SMS Erzherzog Karl

SMS Erzherzog Karl byla první ze tří bitevních lodí typu predreadnought třídy Erzherzog Karl postavených pro rakousko-uherské námořnictvo (K.u.K. Kriegsmarine). Vedoucí loď třídy byla na vodu spuštěna 3. října 1903. Byla přidělena ke III. bitevní eskadře.

Základní údaje
Typ:	predreadnought
Třída:	třída Erzherzog Karl
Jméno podle:	Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
Zahájení stavby:	24. července 1902
Spuštěna na vodu:	4. října 1903
Uvedena do služby:	17. června 1906
Osud:	sešrotována v roce 1921
Takticko-technická data
Výtlak:	10 472 dlouhých tun (10 640 t)
Délka:	126,2 m
Šířka:	21,8 m
Ponor:	7,5 m
Pohon:	čtyřválcové parní stroje s trojčitou expanzí, 2 lodní šrouby 18 000 ihp (13 423 kW)
Rychlost:	20,5 uzlů (38 km/h; 23,6 mph)
Dosah:	4 000 nám. mil (7 400 km; 9 640 mi) při 10 uzlech (18 km/h; 12 mph)
Posádka:	700 důstojníků a námořníků
Pancíř:	Pás: 210 mm Paluba: 55 mm Přepážky: 200 mm Věže: 240 mm Kasematy: 150 mm Velitelská věž: 220 mm
Výzbroj:	4 × dělo Škoda ráže 240 mm 12 × 190 mm dělo Škoda 12 × 70 mm dělo Škoda 2 × 70 mm protiletadlový kanon Škoda 4 × 47 mm dělo Škoda QF 2 × 47 mm dělo Škoda QF 2 × 37 mm kanon Vickers 2 × 450 mm torpedomety
Operační nasazení
Nasazení:	První světová válka

Po většinu první světové války zůstal Erzherzog Karl v domovském přístavu v Pule, kromě čtyř rozkazů. V roce 1914 byl součástí rakousko-uherské floty vyslané na ochranu úniku německých lodí SMS Goeben a SMS Breslau z Brity ovládaného Středomoří. Dostal se až k Brindisi, než byl odvolán do domovského přístavu. K jeho jedinému bojovému nasazení došlo koncem května 1915, kdy se podílel na ostřelování italského přístavního města Ancona. Zúčastnil se také potlačení velké vzpoury posádek několika křižníků v Kotoru mezi 1. a 3. únorem 1918. Rovněž se pokusil prorazit blokádu Otrantského průlivu v červnu téhož roku, ale musel ustoupit, když byl potopen dreadnought SMS Szent István. Po prohrané válce byl Erzherzog Karl získán Francouzi, ale v Bizerte najel na mělčinu. V roce 1921 byl v Itálii sešrotován.