SMS Erzherzog Ferdinand Max

SMS Erzherzog Ferdinand Max byla druhá ze tří bitevních lodí typu predreadnought třídy Erzherzog Karl postavených pro rakousko-uherské námořnictvo (K.u.K. Kriegsmarine). Na vodu byla spuštěna 21. května 1905 a byla přidělena ke III. bitevní eskadře.

Základní údaje
Typ:	predreadnought
Třída:	třída Erzherzog Karl
Jméno podle:	Maxmilián I. Mexický
Zahájení stavby:	9. března 1904
Spuštěna na vodu:	21. května 1905
Uvedena do služby:	21. prosince 1907
Osud:	sešrotována v roce 1921
Takticko-technická data
Výtlak:	10 472 dlouhých tun (10 640 t)
Délka:	126,2 m
Šířka:	21,8 m
Ponor:	7,5 m
Pohon:	čtyřválcové parní stroje s trojčitou expanzí, 2 lodní šrouby 18 000 ihp (13 423 kW)
Rychlost:	20,5 uzlů (38 km/h; 23,6 mph)
Dosah:	4 000 nám. mil (7 400 km; 9 640 mi) při 10 uzlech (18 km/h; 12 mph)
Posádka:	700 důstojníků a námořníků
Pancíř:	Pás: 210 mm Paluba: 55 mm Přepážky: 200 mm Věže: 240 mm Kasematy: 150 mm Velitelská věž: 220 mm
Výzbroj:	4 × dělo Škoda ráže 240 mm 12 × 190 mm dělo Škoda 12 × 70 mm dělo Škoda 2 × 70 mm protiletadlový kanon Škoda 4 × 47 mm dělo Škoda QF 2 × 47 mm dělo Škoda QF 2 × 37 mm kanon Vickers 2 × 450 mm torpedomety
Operační nasazení
Nasazení:	První světová válka

Po většinu první světové války zůstal Erzherzog Ferdinand Max spolu se sesterskými loděmi v domovském přístavu v Pule, kromě čtyř rozkazů. V roce 1914 byl jako součást rakousko-uherské floty vyslán na ochranu úniku německých lodí SMS Goeben a SMS Breslau z Brity ovládaného Středomoří. Než byl odvolán do domovského přístavu, doplul až k Brindisi. Jeho jediné bojové nasazení proběhlo koncem května 1915, kdy se podílel na ostřelování italského přístavního města Ancona. Také se mezi 1. a 3. únorem 1918 zúčastnil potlačení velké vzpoury posádek několika křižníků v Kotoru. V červnu téhož roku se měl pokusil prorazit blokádu Otrantského průlivu, ale útok byl odvolán poté, co byl potopen dreadnought SMS Szent István. Po prohrané válce loď získalo Spojené království a v roce 1921 byl sešrotován.